Demon Attack

Demon Attack je na první pohled klasická vertikální střílečka. Na druhý pohled (když si ji zahrajeme) nás zahrne návykovou hratelností. Je to asi tak, jako když na nás ušmudlaná Popelka nečekaně vybalí krásné poprsí a my jsme z toho PAF! :-)

Dnešní kousek s názvem Demon Attack byl pro mne osobně milým překvapením. Jak je již v perexu naznačeno, hra opticky nevypadá nijak radikálně super, nicméně s přibývajícími minutami hraní se z ní stává takový malý žralok, který člověka zcela dokonale požere.

O vertikálních střílečkách s raketou toho bylo napsáno v minulosti (i ve vysoce konkurenční recenzentské současnosti) opravdu mnoho. Doleva, doprava, kousek nahoru, šup dolů a mezerníkem smažba do létajících útvarů. Co se o tom dá napsat víc? Obvykle je moje první kritérium recenzování hry pěkný screenshot, což je u této hry trochu problém. Nicméně jako by mi do ucha našeptával jakýsi bůžek (nebo že by to byl čertík?) neposeda: „Nenech tu hru uplavat na vlnách zapomnění, zrecenzuj ji, stojí to za to!!“. Inu, poslechl jsem vnitřní hlas a začal Demon Attack hrát. Ejhle! Můj šestý smysl mne nezklamal! Jakmile jsem se pustil do první řady naskriptovaných letících sviněk, jako by mne polil živou vodou! První řada, druhá (jinak vypadající) řada, třetí (opět jinak vypadající) řada a….vzhůru do dalšího levelu. A zase – jiná grafika, první řada, druhá řada, třetí…stoupající obtížnost….a šup dál. První boss – wow, je to ale paďour zapeklitý! Boum! A za 5 minut už je dole….A tak dále, a tak dále…

Omlouvám se trochu za víceméně citoslovečný text, ale nainstalujte si Demona a zahrajte si ho! Ono – přece jen se nedá všechno vyjádřit jasnými slovy a písmem. Jsou prostě věci mezi nebem a zemí, které se nejlépe vyjadřují pocity…