Monkey Diving

Pojeďte se podívat na tichomořský ostrůvek, na skaliska omývaná azurovým mořem, prostě nádherná idyla... A navíc s plno bláznivými opicemi! Více prozradí ale až naše recenze.

Na malou chvíli teď zapomeňte na realitu všedního dne plného napětí, stresu, nesplněných povinností a obtížných úkolů, které před vámi nepochybně leží a jistě jich není málo. Představte si, že jste na nějakém zapadlém tichomořském ostrově, okolo vás pár domorodců... Jenže není to jen lákavá představa, válet se na pláži, zavání to i trošku nudou, zvláště pro tu aktivnější část populace. No a tak si tedy najdete krásnou vysokou skálu, která se tyčí ve velké výšce nad mořem, a začnete z ní skákat. A to už zdaleka taková nuda není! Nepopisoval jsem to samoúčelně, jestliže se vám tato představa zdá alespoň trochu příjemná, máte velmi vysokou šanci pochopit tuto hru. Je v tom ale malý, čistě drobný háček. Nad místem, kam se ze skály dopadá, se totiž velmi rychle střídá příliv a odliv, což s sebou nese přece jen určité komplikace...

Brutalitu hříček od Mohsye, jejichž hlavními postavami jsou zvířata, (Frisbee dog,Cat-a-pult, jsem už zmiňoval tolikrát, že se mi do toho znova skutečně nechce, navíc pevně věřím, že z předchozích u nás vydaných games jste již mohli tento styl zakusit na vlastní kůži a zjistit tak, jestli vám vyhovuje nebo ne. Pokud jste skutečně ještě nic z té „plejády“ nezkusili a nyní se divíte, o čem že to mluvím, omezím se jen na konstatování, že krajním příznivcům organizací, jako jsou Greenapace nebo jiné veskrze fanatické ochranitelské organizace, to tu příliš vonět nebude. Monkey Diving má všechny aspekty svých sester a bratrů, budeme-li brát dílka Mohsye jako jednu rodinu (a není to vůbec od věci, vzhledem k množství společných aspektů, které mají). A upřímně řečeno, začíná ve mně stále sílit hlas, který mi sděluje, že taková vyhraněnost už není zajímavostí k pobavení, ale stává se nudným stereotypem. Ono na přísloví, že opakovaný vtip už není vtipem, přece jen něco bude.

Možná jste to už poznali z výše uvedených narážek, možná vyčetli z obrázků, abych se dostal přesně k Monkey Diving - parta opic se vydala skákat k moři. Vylezla na skálu a pustila se do toho. Jenže střídání přílivu a odlivu (nebo pohyb vln, chcete-li) způsobuje, že chudák lidoop občas nepadne do vody, ale na tvrdé kamenité podloží. A že to asi není zrovna příjemný pocit, se dozvídáme poměrně lapidárně tím způsobem, že onen tvor se s řádným mlasknutím rozprskne. Nechci být zaujatý, ale když si vezmete, že se s chudáky zvířaty stává v téměř každé gamese tohoto týmu totéž, musel to alespoň jeden díl té řady schytat. Smůla vyšla na Moneky Diving (v ostatních recenzích jsem tento svůj názor vyjádřil stržením několika procentních bodů z hodnocení). Všechno má své meze a sledování umírání zvířat v rámci hry je sranda jednou, dvakrát, možná i třikrát, ale ne pokaždé. Zavání to silnou úchylkou autorů a též hráčů, kterým by takové hříčky připadaly všechny stejně skvělé.

Vy, jakožto hráč, řídíte opice tak, že ve chvíli, kdy mají skočit, na ně kliknete. Vaším cílem samozřejmě není jejich smrt, ale naopak, musíte se trefit co nejpřesněji do vrcholu vlny, technicky bych to nazval amplitudou. Protože však je skála vysoká (opice vylézají na různých úrovních, od vrcholu až po spodek skály), musíte si ohlídat i aktuální směr větru. Co je vám platné výborné načasování skoku z nejvyššího místa skály, když vám vítr svěřenkyni zanese přímo na odkryté podloží? Zároveň ale nesmíte se skokem příliš otálet, protože když dlouho nevydáte pokyn ke startu, opice skočí sama. A buďte si jisti, že zrovinka v tu nejnevhodnější chvíli. Ještě je ale dobré si uvědomit to, čeho si na úvodní obrazovce možná ani nevšimnete, ovšem při hraní určitě, tedy toho, že existují tři druhy opic. S kloboučkem, ty se nechávají unášet větrem, rudé, které klesají k zemi velmi pomalu, mají totiž prý problémy s gravitací, a klasické, které mají problémy se svou ženou. Každý skok je bodově hodnocen (zohledněna je i délka pádu), nicméně neexistuje žádný hlubší smysl a význam takového hodnocení, protože není nijaká High Score tabulka, což je velmi zásadní nedostatek.

Po technické stránce je Monkey Diving typickou flashovkou. Graficky i zvukově povedená, ale prvků (ani audio ani vizuálních) není zrovna oslnivé množství. Myslím, že co se tohoto týče, nebude žádný hráč uražen, přičemž na mysli mám kvalitu, nikoli zobrazované skutečnosti. Nechtěl bych, aby celá tato recenze vyzněla tak, že Monkey Diving je špatná gamesa. Nikoli. Je ale velmi podobná svým předchůdkyním, opakuje jejich chyby a neliší se ničím zásadním. Dovolil jsem si ale ty chybky, které jsem v minulých článcích na díla od Mohsye přecházel beze slov, zde pojmenovat, i přesto vás může tahle hříčka celkem slušně pobavit a nebylo by fér ji zavrhovat.