Big Mac DX

Fakt hezké! Fakt hratelné! Fakt motivační! Pro ty z vás, kteří znají zákony marketingu a nenechají se namlsat mou „faktální“ marketingovou masáží z úvodu perexu, přesto zůstane po zahrání Velkého Meka na duši pěkný pocit. A to mi věřte, pánové a dámy!

V jedné z předchozích recenzí jsem určitý typ hry označil synonymem „Manic Minerovská“. Pro připomenutí jen sděluji, že se jedná o osmibitovou světoznámou plošinovku z nejklasičtějších, která si na nic nehraje a přitom je hratelná až za hrob. Také dnešní kousek Big Mac DX, který se tváří jako remake, spadá jednoznačně do této škatulky.

Nikdy jsem nepracoval u korporace McDonalds jako tisíce mladých holek a kluků, nicméně jako občasný poživatel jejich produktů jsem se do styku s Big Macem již několikrát dostal. Musím vás však uklidnit, neboť dnešní hra se stejným názvem a příponou DX není reklamním produktem výše zmíněné společnosti, ale plnohodnotnou arkádou pro široké publikum. Hlavním hrdinou je roztomile provedený dělníček s helmou na hlavě, jehož hlavním (a jediným) úkolem je proskákat se několika levely do totálního finiše. Nijak kreativní herní idea, řeknete si určitě, ale o co více autor šetřil na scénaři, o to více si vyhrál s grafikou a hratelností. Jen co se usadíte za svým monitorem a spustíte Big Mac DX, hned se ocitnete ve víru pařby, ze které se nedá jen tak lehce vystoupit. Čím více úrovní projdete, tím více dalších chcete projít, a to co nejdříve. Hra není těžká, ale na některé nástrahy si musí člověk přece jen zvyknout, než je tak napotřetí projde.

Nebudu vás zdržovat. Hra se mi opravdu líbila, obtížnost je vyvážená a motivace hraní je na vysoké úrovni. Nebýt to freeware, klidně bych si pár dolárků ze svého konta za tuto pecičku odečetl.