Micropede

Dnes a denně se setkáváme s napodobeninami, pokračovateli Moorhuhnu a není vůbec divu při jeho obrovské slávě. Ale aby se člověk setkal s jeho možným předchůdcem, to už tak časté není. Dnes máte tu šanci!

Možná, že po shlédnutí obrázků a přečtení této recenze, si mnoho z vás pomyslí, že jsem se asi právě zbláznil, když jsem mohl Micropede označit za předchůdce Moorhuhnu. Ano, je zde celá řada zásadních odlišností, ale přirovnat hru Micropede k oněm řadám klasických stříleček proti ufounům (podobné například hře ABM, ač se nejedná o typického zástupce), kteří se na vás sypou seshora, jež jsou proslulé svou poměrnou nezáživností nejen pro technické zastarání, (mám pocit, že by už někdo pro tyhle hry měl vymyslet souhrnný název, protože ten opis je děs), ale také pro stereotypnost, mi totiž nepřipadá úplně fér. Ne, že by vás čekalo sestřelování slepic, ale něco do sebe to rozhodně má.

Dnes bych ještě před tím, než vám popíšu herní stránku, pověděl něco o technickém zpracování, aby mě nikdo neosočil, že napínám, a pak zklamu. Na rovinu si povězme to, co je zřejmé z obrázků. Hra nemá vůbec pěknou grafiku. Taky už od doby jejího vydání uplynula nějaká ta voda. Pokud od hry čekáte hlavně vizuální zážitek, Micropede nebude pro vás a číst dál je naprosto zbytečné. Stejně je tomu i v případě zvuků. V době vydání hry sice PC Speaker byl oblíbeným zařízením pro reprodukci zvuků, dnes to spíše od hraní odrazuje. Jenže technické zpracování není všechno, byť většinou bída grafická a zvuková jde ruku v ruce s bídou hratelnostní. Jenže právě kvůli oněm bílým vránám, výjimkám, které potvrzují to nelichotivé pravidlo, je nutné citlivě rozlišovat při oddělování zrn od plev.

Micropede má se jmenovanými ufonskými střílečkami společný princip. Myší řídíte jakousi loď, kterou můžete pohybovat ve vymezeném prostoru, jedná se o obdélník, takže se na rozdíl od podobných her nehýbáte jen do stran. Jsou nad vámi i ochranné bariéry, které nejsou jednolité, ale jsou nepravidelně rozsypány po herní obrazovce. A nyní nastává to, co se dá čekat. Začnou se na vás vrhat rozliční nepřátelé. Říkám rozliční, tedy další odchylka od zavedeného prototypu. Navíc se tito nepohybují nijak společně, ale platí, že jakmile některého sestřelíte, objeví se za něj náhrada. Přehled nepřátel vám hra nabídne ihned po spuštění v hlavním menu. Z těch nejzajímavějších bych vyjmenoval například hada, jenž se proplétá ochrannými bariérami směrem k vám. Musíte každý jeho článek eliminovat. Jsou tu ale i tvorové, kteří se vůbec nestydí dostat se přímo do vašeho pole, a tam vás obtěžovat. Na ty si dejte zvlášť pozor, protože hra svádí dívat se pouze nahoru a ne sledovat, co se děje dole. Vaše hra je rozdělena do ševelů, samozřejmě zase platí, že čím vyšší level, tím vyšší obtížnost. Žádné jiné změny se však nedočkáme, protože herní obrazovka pouze změní barvu.

Je pravda, že Micropede určitě mnoho hráčů odradí svým grafickým ztvárněním a není se co divit, když dnešní scéna chrlí čím dál tím lepší a pokročilejší hry, což je jedině dobře. Na druhou stranu musím říct, že mě hraní Micropede docela bavilo. Ale názor si udělejte sami, nic vám nebrání!