Rising of King: Řád, Orkové nebo Chaos?

Přiznám se, že jsem k této webovce přišel jako slepý k houslím. Vůbec jsem nevěděl, že je tento titul tvořen a jeho finální verze, která byla oficiální spuštěna nedávno, mě načapala naprosto nepřipraveného a bez jakýchkoliv informací po ruce. Jaké to bylo příjemné překvapení, kdy jsem po dvou týdnech hraní vlastně zjistil, že jsem jí naprosto propadl.

Kdybych ovšem dával větší pozor, tak bych zjistil, že Rising of King má za sebou tým YeepGame, který už se může chlubit bombou s názvem WarFlow. Pojďme se tedy podívat o čem je moje nadšení.

Registrace je prostě klasika nad klasiky, stačí mail, nick, heslo a jdete dál (jde to i přes Facebook). Po prvním kroku vás ovšem čeká výběr vašeho národa, tedy strany, za kterou budete hrát. Výběr je trvalý a nelze vzít zpět.

Můžete si vybrat z Lidí (něco jako řád a kladná strana), Orků a Chaos (prostě temná strana). Nikde jsem nenašel žádné plusy nebo mínusy, které ve většině podobných strategií najdeme, ale to vůbec ničemu neuškodilo. Já se vydal cestou Chaosu (už dlouho jsem nehrál za záporňáky).

Dřou fest hoši z chaosu

Při prvním pohledu na můj hrad a poté i na mapu byl rozporuplný. Nejspíše to bylo tím, že jsem za poslední dobu hrál mnoho spíše casual a poměrně prostějších her co se týče detailů. Postupně jsem si ale začal všímat různých detailů a po první hodině hraní jsem se začal opravdu slušně orientovat. Přímo tutorial se zde nenachází, většinu hrací doby vás totiž doprovází úkoly a mise, které mají v prvních fázích spíše orientační funkci a později vám pomohou ve výběru toho, čeho chcete nejdříve dosáhnout. Líbilo se mi, že je nemusíte sledovat, ale bonusy jsou za to slušné.

Práce je zde jako na kostele a už notnou dobu jsem nebyl hrou tak rychle pohlcen. Nestane se vám (až na pár momentů), že nemáte co dělat. Krom budování, výzkumu a tvoření armády nejste nějak časově nebo energeticky omezeni (velmi populární přídavek do moderních webovek). Až do prostřední části hry nebude nic trvat příliš dlouho a právě v druhé polovině už nebudete hodinové výzkumy nebo budování armády ani vnímat, jelikož budete mít hromady jiné práce.

Takže co tam vlastně dělám?

Stavíte hrad. Tedy budujete různé součásti vašeho města, které vám povolí zase nové budovy a s tím i výzkum a druh jednotek. Ten tu není nikterak obrovsky, ale každá strana má to svoje a každý svým způsobem umí něco jiného. Suroviny jsou zde rozděleny na tři druhy (dřevo, železo, zlato) a i když je později budete získávat po desetitisících za hodinu, bude stále za co utrácet.

Poté co se hráč docela rozkouká po své domácí půdě, se nejspíše zaměří na mapu, která je trošku prostá a zde začíná ta nefalšovaná válečná zábava. Jsou zde 3 hlavní aktivity - získávání surovin po bojích, šmírování a boj (bohužel samotný průběh neovlivníte).

Nebudu zde zbytečně rozepisovat všechny kroky, které hráč musí udělat, aby byl v těchto částech úspěšný, ale zaručeně se budete ze začátku dopouštět spousty chyb. Hra vás nikterak nevaruje, že to, co děláte, bude nejspíš vaši armádu stát krk nebo přijdete o generála, takže se hráč na počáteční fázi musí obrnit a párkrát se napít z poháru hořkosti.

Pro opravdové hračičky tu jsou i různé úkoly pro vaše vůdce, obrovské množství předmětů a výzbroje, které se dají použít. Můžete si také tvořit vlastní věci nebo je nakupovat. Všechno se naučit a zvyknout si kde co je zabere už docela dost času a i po mnoha dnech zábavy jsem objevil něco nového.

Sám jenom sám

Hra přirozeně nabízí i možnost založit si vlastní guildu nebo se k nějaké připojit. Tentokrát jsem ovšem většinu doby zkoušel přežít bez této možnosti a rovnou vám mohu říci, že to jde. Tedy dokud se na vás vrhají jenom jednotliví hráči. Doba hájení je zde stanovena na skoro 200 hodin, ale dosáhnutí počtu bodů, které vás vyhodí do nebezpečného světa, není nikterak velké, ale zaručuje, abyste už měli nějakou solidní obranu i útok.

Založení dalších hradů je zde samozřejmostí, a jakmile jich máte více jak dva, stane se to, že prostě neexistuje minuta, kdy nebudete mít co dělat.

Jsou zde i tři měny – zlaté, stříbrné a bronzové. Za každé se dá něco koupit a je zde i příjemný faktor, že se samotné mince dají směnit za nižší nebo vyšší hodnoty, přirozeně za nějaký ten kurz. Platící hráč zde dostane docela dost výhod, ale nestane se, aby to z něho udělalo neporazitelného soupeře, na to je hra až příliš komplexní.

Grafické orgie ...

... se nekonají, hra zde má ovšem dva protipóly. První je přímo sado maso ve smyslu detailů ve vašem hradu. Grafik se zde jednoznačně nenudil a prostě každý centimetr čtvereční je nacpán detaily a i malé obrázky vašich jednotek, budov nebo výzkumu vypadá skvěle.

Ovšem když se podíváte na mapu, tak z předchozího nadšení budete vrženi do hlubokého zklamání. Ne že by se jednalo o pustinu, ale opakující se budovy, hrady a armády bez nějakých znázornění lesů, vody, hor nebo nějakých zajímavých předmětů je prostě nuda.

Rising of King je jednoznačně špička webových strategií pro už zkušenější hráče. Neříkám, že se nováčkům nebude líbit, ale ve hře se můžou rychle ztratit nebo budou později zavaleni aktivitami. Ovšem hádám, že hra si získá na obrovské popularitě, jelikož už teď hráčská základna velmi roste, což je dobré znamení. Platící hráči nejsou neporazitelní, a pokud hru zvládnete, nebudete se ani chvilku nudit.