Dark Eden

Prolog

Představte si fiktivní zemi ve východní Evropě, která je zhruba na naší technické úrovni, ale kulturní vývoj se zastavil někde v době secese. Najednou se objeví dosud neznámý virus. Velmi rychle se šíří a důsledky jsou katastrofální. Nikdo neví, co se děje, a spoustě lidí nezbývá, než mlčky pozorovat obraz zkázy. Lidé se téměř ze dne na den mění ve vraždící monstra neuvěřitelných fyzických možností. Další mrtvá těla jsou nacházena každým dnem. Každou nocí. Oběti mají vždy na krku dvě tenké, hluboké rány. Některé jsou doslova dehydrované. Mrtvoly mizí z márnic. Někteří lidé začínají cítit podivné chvění po těle a přítomnost „energie“. Někteří začínají prokazovat dosud netušené atletické schopnosti. I ti však umírají denně rukama nočních zabijáků, Dětmi Noci. Boj proti démonické nákaze je naprosto beznadějný. Pojednou se začnou objevovat mrtví Temní. Žádné doposud známé zbraně jim nebyly schopny ublížit, nicméně den za dnem jsou nalézáni noví nakažení – bez známek života… bez známek neživota. V městech se začínají objevovat podivní muži. Jsou to lidé. Ale nejsou to Naši lidé. Nikdo je nikdy neviděl. Nebo se jimi nezatěžoval. Je doba zbraní hromadného ničení, výbušnin, automatických pušek a tepelně naváděných střel, ale Oni mají meče. Stříbrné meče. Začínají se šířit zvěsti. Začíná se ozývat slovo Vampýr. Nikdo neví, kdo jsou „Ti Druzí“, ani odkud se obě strany vzaly. Nicméně i mezi zbytkem normální populace se začínají objevovat další Slayeři (jak se začalo říkat lovcům upírů). Využívají hrubé síly k destrukci tvora, jenž je schopen přežít atomový výbuch. Dokáží ale mnohem více. Ovládají sílu, která není mezi původní populací označována jinak než jako „magie“, či „Boží Zásah“. Dokáží zasáhnout cíl bez zaváhání na přesnost půl milimetru. Slayer, jež drží v ruce meč, je nebezpečnější nežli tank. Přesto jsou to stále lidé. A umírají jako lidé. Každým dnem je Slayerů méně a méně, a Dětí Noci přibývá. Unie vysílá jednotky elitní organizace E.V.E na pomoc neznámé hrozbě. Následný výzkum prokáže existenci knihy, relikvie, známé jako Blood Bible (Krvavá Bible). V ní jsou obsažena veškerá tajemství Upírů. Lidem se dostává do rukou možnost zasadit drtivou ránu. Slayeři z celého světa míří k jezeru Timor ve východní Evropě. Nastal čas postavit se na jednu ze stran a určit, kdo bude tentokrát Jezdcem Apokalypsy…

Dark Eden

To by bylo zhruba k ději, který jsem si z velké části vymyslel, nicméně informace o příběhu, které dali k dispozici autoři, jsou dosti kusé. Přesto věřím, že jsem vás naladil na správnou vlnu a natěšil na pořádné MMORPG, kterým Dark Eden bezpochyby je. Jedná se o isometrickou akční hru, zaměřenou na získávání zkušeností/schopností a výbavy v boji proti druhé straně. To je jedna z nejčastějších „struktur“ massive multiplayer RPG. Tento kousek se liší hlavně atmosférou, světem, ve kterém se odehrává a velkou diferenciací mezi oběma stranami. K tomu se ale dostanu později. Jak jste jistě vyrozuměli z úvodu, situace ve světě Edenu je napjatá a ať už vše dopadne jakkoliv, nejspíše to nepůjde charakterizovat slovy „dobrý konec“. Atmosféra číhá na každém rohu na ty, kdož mají alespoň špetku mystického ducha. Pakliže jste se dočetli až sem, nemůžete s Dark Edenem minout.

Začněme tentokrát technickou stránkou. Někomu může přijít, že se nejedná o žádný zázrak, postarší grafické zpracování má ale jakési zvláštní kouzlo, s tím se jistě shodnu s mnohými (nejen) milovníky ne úplně novorozených, o to však moudřejších herních počinů. Dark Eden sice není hra nijak zvlášť stará a nejspíš ani nijak zvlášť moudrá, ale nebuďme hnidopiši.. Hnusné to není, když vám na tom tolik záleží. A dítko audio? Ještě ne zcela dospělé, avšak velice ambiciózní. Zvlášť milujete-li svobodnou volbu mezi *wav a *midi… ale abych vás nechtěně neodrazoval – zvuková stránka je povedená. Komorní hudba v menu vás příjemně naladí a nejspíš budete mít nutkání (možná i jejím přičiněním) si na začátku vybrat hru za upíra. Tím se dostáváme k velkému lákadlu – postavám…

Rasy jsou celkem dvě. To není nijak závratná suma. Ale jaké jsou to panečku rasy! Jak jsem zmínil v úvodu, jedná se o Lovce (Slayers) a Upíry (Vampires). Obě strany jsou mocné a četli jste-li nějaké dílo J. Kulhánka, můžete si udělat přesnou představu, jak hrozně mocné. Tak či tak se pokusím v následujících řádcích trochu to nastínit.

Upíři - oplývají ohromnou fyzickou zdatností, je téměř nemožné je zničit, je téměř nemožné odolat jejich temným silám. Jsou schopni se v mžiku přeměnit v netopýra či vlka a nepozorovaně se dostat až k táboru. Jsou také schopni pohybovat se neviditelní v podobě mlhy nebo krvavými portály, což je samosebou ještě nepozorovanější. Dokáží dělat neuvěřitelné věci s krví a kyselinou. Téměř vždy to bolí ty druhé. Jejich síla po všech směrech s věkem velmi roste. Ani mladý upír však není snadným cílem či snad něčím, co by se nemělo brát v potaz. Na druhé straně, vampýři jsou individualisté. Každý z nich, jak stárne, odhaluje všechny temné stránky Noci. Pět upírů pohromadě představuje hrozbu pěti silných jedinců. Můžete se spolehnout, že nebudou spolupracovat (a že vás zabijí, je-li jich vážně pět).

Slayers - lidé. Nikdo neví, kde přesně se vzali, ale je očividné, že takovouhle ráci jen tak na ulici nepotkáte. Zdá se, že přišli s Dětmi Noci. Ve slova smyslu, jak ho chápeme my, jsou „ti hodní“. Ovládají mistrně moderní techniku, ale z důvodů nám neznámých vykazují neuvěřitelné výsledky se středověkými zbraněmi. Všichni víme, co jsou lidé zač, takže se nemusím uchylovat k popisu jejich úchvatných schopností (máme zde nějakého čtenáře, který se s člověkem nikdy nesetkal, ani doma před zrcadlem?). Všeobecně si představte chlapíka, který cokoliv dělá, umí to a to zatraceně dobře. Dále si přimyslete jistého druhu mimosmyslové schopnosti a máte Slayera. Uchýlím se nyní k popisu jednotlivých zaměření našich Lovců:

Sword – Meče. Takového muže neuvidíte jinak, než po uši obrněného, s těžkým štítem a jednoručním mečem, přese všechno to železo se pohybujícího s překvapivou lehkostí. Upřednostňuje lehké meče a kordy a umí s nimi opravdové divy. Dobrý šermíř se strefuje tam, kam chce, tak rychle, aby se mu to podařilo. A není nic příjemnějšího, než slyšet bublavé syčení po briskním vbodnutí stříbrného rapíru přímo do upířího srdce…

Blade – Možná je něco příjemnějšího, než výše popsaná zkušenost. Například pohled na „živou“ koláž, právě vytvořenou tou nejobrovštější a nejtěžší sečnou zbraní, jakou je ještě možno třímat v rukou. Nepropadá-li Blade bojovému šílenství, nejspíš právě spí. Uvidíte-li blížícího se Bladea, představte si, že je to Tyrannosaurus a jednejte podle toho. Jinak se vám s nejvyšší pravděpodobností stane něco velmi podobného, co by vám udělala ona veliká ještěrka. Blade, stejně jako šermíř, mohou dosáhnout skutečného Osvícení – ovládnou živly do takové míry, že jsou schopni je využívat proti Temným.

Heal – Doktor. Pokud je to jen trochu možné, nepracuje se skalpelem (a morfiem), ale s Magií. Neřeknu vám přesně, jak to kčertu dělá, ale hlavně že mám tu nohu zase srovnanou… Healer také ovládá různé „buffy“, tedy schopnosti, posilující spojenecké postavy. Je zaměřen na podporu svých soukmenovců, spíše než k útoku. Velmi se podobá z MMORPG známému povolání Priest.

Gunner – Střelec. Tito Slayeři se rozhodli, že vyjdou technice vstříc a zkusí, co to udělá. Jsou mistři střelných zbraní. V podstatě jsou to elitní vojáci. Jejich motto: „Neutíkejte, budete zbytečně unaveni“ je zdánlivě staví do role „v zákopu a podporuj Blady“. Není to tak docela pravda. Střelci si skvěle vystačí sami. Nejsou zvlášť efektivní v kontaktním boji, ale pokud už se někomu z těch nemrtvých bestií podaří dostat se až k nim, není to nutně prohra. Správný Gunner má vždy u pasu věrnou brokovnici, kdykoliv připravenou k inhumaci čehokoliv, co si o to byť jen trochu říká. A vězte, že do střelných zbraní se dají naládovat stříbrné kulky… Střelci také jako jediní ovládají použití (a výrobu) min a granátů. Může se zdát, že upíří schopnost hned tak neumřít je dobrá věc, ale ne tak docela užitečná, jste-li roztrháni na tisíc kousků. A nakonec, dobrý Gunner je schopen ustřelit vám hlavu dřív, než si kdokoliv všimne, co se to vlastně stalo.

Enchant – Tihle chlapíci se zase naplno poddali Magii. Dokáží vytvořit světlo tak silné, že upíry spálí na prach. Využívají věcí, které se pro nedostatek informací dají nazvat „Boží Silou“. Mají také některé „povzbudivé“ schopnosti jako Healeři, ale jsou zaměřeni hlavně na zneškodnění Temných. Když se to tak vezme, v mnohém se podobají Upírům…

To by bylo něco k postavám a nyní se obrátím na samotný vývoj a interface. Obě rasy mají zcela rozdílný způsob získávání zkušeností a vylepšování sebe sama. Upíři postupují po levelech, jak to dobře známe z většiny RPG – po dosažení určitého množství zkušeností získáte body, které můžete rozdělit libovolně do atributů. Na některých levelech je možno získat nějakou schopnost (skill), v případě upírů není nijak vyhrazené povolání nebo cesta, po níž se vydáte – nic vám nebrání v tom, abyste se naučili všechny skilly, dostupné pro daný level. Naproti tomu Slayeři mají zaměření. Není to přímo povolání, které si zvolíte na začátku hry a podle toho se vaše postava vyvíjí. Záleží zkrátka na tom, co děláte. Budete-li používat pušky, bude se zvyšovat vaše schopnost Gun, budete se více zlepšovat v obratnosti, ale méně například v síle. Budete-li se soustředit na léčení svých spojenců, bude vám stoupat schopnost Heal a s tím spojené atributy. Přestupy o úroveň nejsou tak patrné, dostupnost skillů ovlivňuje vaše číselná hodnota té které schopnosti. Můžete libovolně kombinovat schopnosti a mistrovství ve zbrani.

Herní prostředí je docela typické a známe ho dobře z jiných MMORPG. Vaše postava má k dispozici inventář, mapku, ukazatel zdraví a energie, a samozřejmě chatovací okénko. Klávesové zkratky jsou v Dark Edenu trochu jiné, než bývá zvykem, ale po nahlédnutí do „Helpu“ nebude jistě v tomto žádný problém. Malou zajímavostí je, že obě rasy mají zcela jinak vypadající inventář a předměty, jež jsou schopny nosit. Zatímco Slayeři mají k dispozici klasickou výbavu, jako zbraně, štíty, zbroje, kalhoty, boty, helmy apod. (např. také opasek, po jehož oblečení se vám objeví rámeček s možností přidání malých předmětů k rychlému použití), Upíři nosí vždy jen své roucho a rukavice, doplněné širokou škálou přívěsků, kamenů, prstenů a jiného nejrůznějšího „jewelery“. Pochopitelně je možné členství v clanu ne partě, obchod s NPC a jinými hráči apod. zlato nepadá přímo z monster, ale máte možnost sbírat trofeje z vašich nepřátel, které následně prodáte NPC. Z příšer padají taktéž nejrůznější předměty – Slayerům vždy jen vybavení pro Slayery a naopak. Je zde i možnost „gamblu“, kdy zaplatíte nehoráznou sumu za předmět, o kterém nevíte zhola nic, abyste zjistili, že se jedná o naprostou cetku, nebo naopak velmi vzácný kousek. Za zmínku stojí i monstra. Většinou se jedná o různé nemrtvé, od téměř neškodných po velmi nebezpečné. Nemrtví představují paradoxně protivníky i pro Upíry. Dále je možno narazit i na golemy, kamenné obry a podobnou havěť. Někdy potkáte známou „potvoru“, která ale má červenou barvu. Ta je mnohokrát silnější než „normální“ stvůry a obvykle je obklopena hejnem minionů (pomocníků). Každá příšera, bez ohledu na druh, má své vlastní jméno. Ta jsou někdy velmi vtipná – nejde mně do hlavy, kde thajští autoři přišli na jména jako Masaryk, Benes, Borovsky a řada dalších. O čem mluvit dále… „Hezká“ věc je, že pokud vás přestane bavit hrát za člověka, můžete se zkrátka nechat zabít a „nakazit“ upírem. Pokud do dvanácti hodin nevyhledáte odbornou lékařskou pomoc, stanete se vampírem se vším všudy (znovuoživení po smrti je v Dark Edenu pochopitelně možné a probíhá prakticky stejně, jako v jiných MMORPG). Je zde implementována také karma, která vám stoupá hrdinskými činy a klesá, pakliže napadáte spojence nebo okrádáte právě mrtvé hráče. Je-li vaše karma záporná, získáte určité postihy, např. ztrácíte po smrti vybavení. Používáte-li střelné zbraně, je třeba dokupovat příslušnou munici, dále vaše věcičky je nutno průběžně opravovat. Máte také možnost předměty kombinovat mezi sebou, čímž získáte mocnější a unikátní výstroj. Prý můžete mít i vlastního mazlíčka, nebo spíše zvířecího pomocníka, to jsem ale (stejně jako ono kombinování nezkoušel – mám ohledně toho jisté podezření – viz. níže). Upíři pozor – neprocházejte se moc venku za bílého dne, mohli byste se opálit. Moc ošklivě, zapomeňte na „drsné“ spáleniny od parket. Nu… to byl malý výčet věcí, jež vás v Dark Edenu čekají, na zbytek si jistě přijdete sami.

A dnes už úplně nakonec, jak jsou na tom servery, dostanete se vůbec do hry? Nejspíše ano. Pro mezinárodní verzi je k dispozici jeden jediný, a to oficiální, jiné téměř jistě nikde nenajdete. Ale úplně to stačí, DE nehraje zase tolik lidí (nikdy se mi nestalo, že by se mi nepodařilo se připojit). Co je větší potíž, poměrně často se mi stávalo, že se hra sama od sebe odpojovala. Mluvil jsem kdysi s jedním (českým) adminem a říkal, že o ničem takovém neví, tedy že chyba není na straně serveru (přinejmenším mi potvrdil, že server opravdu nepadá takhle často). Upřímně netuším, kde byla chyba, nicméně nečekané odpojení tu a spadnutí tamhle mělo neblahý vliv na můj postup (zkušenosti se mi po pádu hry jaksi zapomínaly přičíst). Je třeba říci, že jsem jediný, o kom jsem slyšel, že by měl podobné obtíže. Doufám tedy, že jediným i zůstanu. Kousek výš jsem se zmínil o „mezinárodní verzi“. Tu si můžete bezplatně stáhnout a hrát. Jak jsem to pochopil, za verzi jinou už platíte (jak už to u (free) MMORPG bývá). Nemám tušení, co ona placená verze skýtá za překvapení – možná je to právě možnost kombinace a mazlíčků, jak jsem psal výše, protože tu jsem v International (mezinárodní) neobjevil. Je však možné, že jsem zkrátka dost nehledal.

Co tedy říci závěrem? Dark Eden je velmi dobrá MMORPG. Jistě vás mnohým překvapí a možná se stanete jejími skalními fanoušky. Přinejmenším za pokus to stojí – osobně ji doporučuji všem, kteří mají rádi akční RPG, upíry či trochu tajemna v moderním světě.

Dodatek: Obrázky převzaty z oficiálních stránek http://www.darkeden.com/, kde najdete i další podrobnosti. Článek je sice trochu staršího data, přesto věříme, že informace z něj jsou stále integritní.