Mario Pac

Legendární montér Mario v roli, v které ho dozajista neznáte. Co takhle se proletět s vodní pistolí a sestřelit pár želviček? Jestli se vám tato myšlenka zamlouvá, určitě čtěte dál, je se na co těšit.

Myslím, že po přečtení názvu této hříčky je většině populace, která ví, co je to počítač, jasné, že Mario není žádná neznámá postavička bláznivých vývojářů, ale přímo legenda legend virtuálního světa. Výčet her, v nichž se nenápadný montér s knírkem ujal vůdčí role je skutečně vysoký a počet mrtvých soviček, zákeřných želviček a bůhvíčeho všeho ještě by stačilo na pár masových hrobů. Mario je prostě skákající montér na svém místě a každý, kdo se mu postaví do cesty, má jízdenku na onen svět zaručenou. Tak se pojďme podívat, co si na nás připravil Mario tentokrát...

Mario Pac je sama o sobě jednoduchá hra, k jejímuž ovládání si postačíte se čtyřmi klávesami. Žádná věda. Poté co hru spustíte vás uvítá melodie, která mně osobně zahřála u pařanského srdíčka, protože byť je na světě mnoho a mnoho klonů Maria, málokterý se může pochlubit hudbou převzatou z původního originálu, což je už dávno prachem zavátý Mario Skipping z televizních her Nintendo. Zamáčkněme tedy slzu nostalgie a pusťme se do samotné hry. Ta se celá odehrává na jedné obrazovce, která je nepohyblivá, protože tentokrát není hlavním cílem hry, aby Mario doběhl co nejdále, ale aby provozoval něco, čemu se s jistou dávkou nadsázky dá říkat létání, a k tomu tento prostor bohatě stačí. Uznávám, že létání není činnost, která by se k instalatérovi zrovna hodila, ale jak už jsem napsal, Mario není obyčejný instalatér, ale „hrdina-instalatér“, a proto tuto inovaci s úsměvem vítám. Co je však více překvapující je způsob, jakým se náš hlavní hrdina udržuje ve vzduchu. Využívá k tomu hydro-pohon zvaný "FLUDD", upevněný na svých zádech. (jehož první prototyp se objevil v Mariovi na herní platformě GameCube). Zmáčknutím klávesy X se vznesete do vzduchu a můžete prolétávat herní plochou. Na obrazovce máte stále na očích obsah vody v nádrži a když se její hladina začne blížit nule, je rozumné letět s Mariem na zem a doslova spadnout do malého rybníku, kde si nádrže doplní. Další úče, jemuž voda v nádrži slouží, je zabíjení příšerek. Ty vyskakují ze stran a snaží se strefit do chudáka Maria. Zmáčknutím klávesy Z začnete stříkat z nádrže vodu, která protivníky pošle zaručeně na onen svět. Tím však ubývá také větší množství vody, takže musíte co chvíli doplňovat. Inu, když chce člověk létat, nemá to lehké. A když je instalatér, tak už vůbec ne!

Co je však hlavním cílem této podivné zábavy? Samozřejmě se z té šlamastiky dostat. Ale jak? Mario zná tradičně nejlepší způsob, který mu už několikrát zachránil život, a to najít nějakou vhodnou trubku, zničit květinu z ní vyrůstající a snést se do míst, kde nevládnou želvičky s tvrdými krunýři, ale poklidné, tajemné ticho. Když však není žádná vhodná trubka v dosahu, proč si ji nepostavit. Alfou a omegou vašeho snažení je tedy létat po mapě od jedné části trubky ke druhé a kupit je na zemi tak dlouho, dokud není cesta k záchraně hotová. Pak se jen snést na její ústí a pozorovat mizící legendu.

Nakonec zbývá zhodnotit provedení hry. Dnes jsem však trochu na rozpacích, protože ta slza nostalgie, o níž jsem se zmínil na začátku, ještě úplně nevyschla a já mám stále na očích starého Maria se svými 16 barvami a grafikou pod psa, v němž bylo přesto něco, co mě bavilo. Stejné je to i u Maria Pac. Přestože zpracování je někde jinde než trend ražený moderními hrami, stará dobrá hratelnost zůstává. A to je důležité!