Ministry of War

Začínáme vážení

To že hra bude o rozhodování, není až tak velké překvapení, ale že hned první rozhodnutí bude mít takovou váhu, jsem ani nečekal. Jde o to, že při registraci se musíte rozhodnout, za koho budete hrát. Máte na výběr Řím, Egypt, Čínu a Persii (sice se zde protínají různá historická období, ale to vůbec nevadí). Váha spočívá v tom, že jakmile se pro jeden národ rozhodnete, není cesta zpět. Sám jsem váhal opravdu dlouho, každé impérium má vlastní speciální jednotky a různé bonusy. Nakonec jsem se rozkýval pro Čínu, jelikož za ostatní možnosti jsem už v různých hrách hrál mnohokrát. Pak si jenom vybere vzhled vašeho hlavního hrdinu a jde se na to.

Učení je ještě větší hra, pokud to dobře vypadá

Po spuštění mi málem propadla čelist až do sklepa. Už jsem hrál hodně webových her, ale grafické ztvárnění jako je toto jsem nečekal ani v těch nejvíce hippie snech. To jsem ještě nevěděl, že se moje čelist půjde podívat na zem ještě párkrát. Každá budova, človíček, zvíře, nepřítel je vyvedený do fantastické grafické úrovně a sám hráč neví, jestli se má koukat nebo začít něco dělat. Všemi možnými prvky a možnostmi vás hra provede v hodně rozvleklém tutorialu. Ten je sice provedený ve stylu – Císař a jeho ministři vás rádi vidí a za každý úkol vás i bohatě odmění, ale dostávat milodary za to, že jsem vyšel s hlavním hrdinou z města, mi přišlo trošku divné a zbytečné. Na druhou stranu se v pozdějších fázích hry stávají úkoly poměrně složitými a chvilku vám zabere, než se jimi prokoušete.

Jeden svět nestačí

Tam kde se hry chlubí hloubkou dvou nebo tří map, tak případ Ministry of War strká tyto amatéry do kapsy. Mapy jsou sice také tři – vaše město, okolí města a svět, ale jestli si dobře pamatujete, tak jste se rozhodovali za jaký národ hrát. Všechny hlavní země mají hranice a prakticky vyvrcholením celého hraní jsou obrovské bitvy mezi národy, ale k tomu později.

Ve vašem městě stavíte základní infrastrukturu, která je srovnatelná s každou více či méně propracovanou strategií. Máte něco na způsob radnice, kolem domky, kde bydlí lidé, kasárny, stáje, kasárny pro lučištníky, atd. Nechybí tu ani „laboratoře“ na vylepšování snad všech věcí, které ovládáte a produkujete. Druhá úroveň je okolí vašeho města, tam také strávíte cirka první den, dva hraní. Zde stavíte pole, doly, lomy a dřevorubce, kteří vám těží 4 základní suroviny. Jsou tu přirozeně i peníze, ale těch budete mít většinou hodně, pokud něco silně nezvořete. Vyskytují se zde i první nepřátelé, kteří se stanou součástí prvotního tutorialu a časem i tréninkem pro vaše reky. A co říci o světu? No tam je zbytek a popisováním všeho co se tam vyskytuje, bych napsal asi knihu, přesto se pokusím postupně naťuknout většinu věcí.

Superman nelétal, ale jezdil na koni

Nebyla by to strategie, kdybyste neměli armádu a někoho v ní, kdo by vedl vaše muže. Tím prvním „lídrem“ je váš hlavní hrdina, kterého budete nejspíše i nejvíce hýčkat, ale po chvilce si najmete další, jelikož práce bude habaděj. Zde se setkáme i s hodně silnými znaky PRG. Vaši hrdinové získávají zkušenosti, dovednosti a sbírají různé předměty, které jim ony skilly dokážou hodně vylepšit. Jejich atributy si pozorně projděte a rozhodněte se, jestli chcete mít mlátičku, vůdce nebo prostě něco mezi. V bitvách to jsou to většinou oni, kteří schytají nejvíce ran a časem sami zvládnou sfouknout menší armádu. Pokud padnou, dají se za nemalý poplatek oživit.

Boj

Máte na výběr, jakmile jdete do nějaké té řežby, můžete se ji přímo účastnit nebo ji nechat proběhnout automaticky. Ve většině případu se rozhodnete pro první možnost, mnohdy jenom abyste minimalizovali ztráty. Bitva probíhá vždy v real-time režimu a nestane se chaotickou, ani jakmile ovládáte tisícovky vojáků. Problémy mohou nastat, když obléháte město, ale tam jde spíše o zvyk a cvik. Nečekejte ovšem velké strategické tahy, spíše jde o to poslat správné vojáky na správné místo a používat různé speciální schopnosti hrdiny, který je zrovna vede.

Tak co ten zbytek světa?

Zbytek světa je vážení obrovský, je tak velký, že samotářský život zde nemá absolutně žádnou šanci. Krom dalších neutrálních vojsk, která už nejde tak jednoduše likvidovat, tu najdete různé dungeony a místa se šelmami, kde se už bojují opravdu tuhé bitvy s parádními zisky. To stejné se dá říci o místech, kde váš hrdina může hledat a nacházet velmi mocné soupeře, ale má to jeden háček. Dostat se na taková místa znamená, že je nejdříve musíte mít pod kontrolou města a to se dá zařídit pouze tím, že se vaše hranice rozšiřují pomoci kněží a stavbou chrámů, kde se modlí.

To stále není vše?

Ne, opravdu není. Webovky tohoto typu vám dávají možnost útočit i na protihráče, pravidle hájení nejsou nijak složitá, ale dávejte si pozor, abyste se jednoho dne neocitli v plamenech ani nevěděli proč. Co je ovšem takovou třešničkou na dortu, jsou výpravy na území cizích národů, kde se odehrávají hlavní bitvy. Vše kvůli surovinám a penězům. Čím více expandujete, tím více potřebujete více všeho, ne že by se něčeho akutně nedostávalo, ale hra vás perfektně drží přesně v té pozici, kde stále máte co dělat. Pokud nemáte hluboko do kapsy, můžete si za speciální bonusy zaplatit. Hra je ovšem perfektní i bez placení, ale pokud se chcete stát dominantním hráčem rychleji, stačí vyndat peněženku.

Konec zvonec

Pokud bych měl nějakou stupnici hodnocení, tak tato hra by dostala zasloužených 9.5/10. Hledat nějaké špatné věci se snad ani nedá. Jediné co vám hru může pokazit, je to, že brzo můžete dostat na frak, jelikož dravost protihráčů je obrovská a sami tvůrci vám dají vědět, že tohle není hra, kde si člověk vyjede s přáteli na výlet. Ostatní je naprosto perfektní a doposud jsem nehrál lepší kousek. Krom naprosto obrovské rozlohy, epických bitev, ale i díky absolutně sofistikované hratelnosti a politikaření si tuhle hru přímo musíte zahrát.

Připojte se na ministryofwar.com.