Mnohaletý člen Freegame týmu, nezávislý vývojář, publicista, neskutečný organizátor a především fajn člověk odešel 27.10. Honzu Jirkovského, u nás na Freegame známého spíš jako Sysla nebo Sosola, jsem poznal skrz internet. Tehdy vyvíjel svou první hru Crypta. Slovo dalo slovo a Honza začal s psaním pro Freegame v roce 2004. Jeho nadšení do her a nezávislé herní tvorby se citelně promítlo na obsahu Freegame. Napsal skoro tři stovky recenzí a článků, pomáhal zviditelnění mimo jiné i českým vývojářům a nadšencům. Osobně jsem se s Honzou poprvé potkal na Freegame sraze, který pravidelně pořádáme již léta, a byl to z toho bezvadný rozhovor o hrách, tvorbě a věcech kolem počítačů. Honza měl výborné nápady a energicky o nich nejen snil, ale i je naplňoval. Na jednom takovém srazu jsme společně vymýšleli název pro jednu hru, povedený Geometry Madness, a rozhodli se uspořádat soutěž.

Vzpomínám si, jak jsme s Honzou seděli v kanceláři Freegame o pár dní později a říkali si, jak tu soutěž okořenit. Honza navrhl: „Hele a znáš tu inteligentní plastelínu? Mohli bychom ji dát jako cenu, mohli bychom nějakou koupit“. Říkám na to: „To nemusíme kupovat, to nám do tý soutěžě daj, za logo nebo tak“. Honza mi moc nevěřil. Řekl jsem: "... hele, tak tam zavoláme hned". Zvedl jsem telefon, opsal číslo z webu a dohodli jsme se s firmou, že nám věnují 10 kusů za drobnou reklamu. Honza na mě kouká a diví se ... a víte co? O pár let později sám shání sponzory na svůj ambiciózní projekt, sérii knih Game Industry, velkolepou konferenci GDS (jako spoluorganizátor 2011 a 2012) a dále se aktivně angažuje v mnoha projektech – Miner Wars, DEX, Developers & Press Gathering.

Pojďme k projektu Game Industry. První knížku jsem Honzovi pomohl zafinancovat, než vůbec sehnal sponzory. Znělo to jako šílený nápad, dělat v Čechách knihu s tímto tématem, ale mě se to totálně líbilo. Jak jinak, téma shrnující spoustu zajímavého, od nezávislé, až k profesionální tvorbě her. Strávili jsme spolu hodiny povídáním o tom, kdo v knize bude mít články, jak to bude vypadat. Já hlavně poslouchal, samozřejmě to byla Honzova akce takhle kniha, pověděl jsem mu své nápady a pomohl s logistikou, Honza neměl auto. Jezdili jsme spolu do tiskárny a skladu. Byla to zábava. Teda né úplně vždycky, ono s Honzou někdy bylo těžký vyjít. Měl svou hlavu a v některých věcech si stál za svým, prostě až moc zarytě na můj vkus. Nakonec ty věci ale dopadly vždy dobře a po nějaké té vášnivější debatě jsme se oba zase uklidnili a zvolili kompromis. Právě díky té energické povaze dokázal Honza za tak krátký život zvládnout tolik projektů. Odhodlání, které do věcí dával, bylo neskutečné. Ty projekty prostě musely v jeho rukou vznikat. Honza dělal hodně věcí rád sám, protože věděl, že je udělá nejlépe. Tuto vlastnost však brousil.

Když jsme se potkali naposledy, před pár dny na Andělu u metra, tak jsem si uvědomil, o jak moc je zase dál a že se strašně těším, až spolu uděláme zase nějaký další projekt. Netušil jsem, že se vidíme naposled. Je mi fakt líto, že už žádný další společný projekt nebude. A je to pěkně smutný zjištění, protože Honza, ač toho měl tolik za sebou, byl ve svých 27 letech teprve na začátku. Odpočívej v pokoji.