Revenge

Už název dnešní hry napovídá něco o jejím obsahu. Mstít se budete nepřátelským vetřelcům, kteří vás připravili o pokojný život. Chcete jim to natřít? V tom případě neváhejte!

Samotný název hry má svůj podtitul. Celý název přeložený do češtiny zní: Pomsta zmutovaných velbloudů. Nic proti, ale název je to poněkud úsměvný, kdo z nás si umí představit zmutovaného velblouda? Možná právě to byla touha autorů, ukázat nám takové zvíře. Ale vraťme se z polemiky do reality. Ta je asi taková, že kdysi na nějaké neznámé planetě žili tito zmutovaní velbloudi. Poklidný a krásný život tam narušil vpád cizáků z vesmíru, jež neměli žádného slitování a v průběhu vleklé války si podrobili jak zemi, tak původní obyvatelstvo. Část ho zlikvidovali a části se povedlo uprchnout na jinou planetu a založit si nový stát. Když cítili, že mají sílu, chtěli se pomstít. Věděli však, že cizáci jsou velmi důmyslní a napadnout je na jejich vlastním území by mohl být pěkný hazard. Proto si na pomoc vzali i mistra v zabíjení, tvora, jenž vypadá jako kozel zkřížený s tatarským nájezdníkem. To by mohl být zhruba příběh dnešní hry. Když už nyní máme příběh, můžeme se vydat hodnotit celou hru.

Ještě před tím, než se pustíte do bezhlavého mstění svých zavražděných druhů, dostanete na výběr, jak chcete onu pomstu vlastně provést. Jestli chcete být sám, ve hře se potom objeví jediný vámi ovládaný velbloud, nebo chcete využít počítačem ovládaného pomocníka a vytvoříte tak skvělé vražedné duo, nebo si na pomoc vezmete kamaráda, který bude ovládat právě toho Tatara - a nejenom že tak vytvoříte ono vražedné duo, ale ještě si přitom užijete legraci (možná). Toto možná vám vysvětlím hned, i když je vám už asi jasné, oč půjde, pokud jste se podívali na přiložené obrázky. Hra je docela stará (z roku 1994), s čímž zcela koresponduje její technické provedení. Nejdříve se však podívejme na herní stránku. Ihned po začátku vaší mise si všimnete, že jste se ocitli v hodně zvláštní zemi. Procházíte kolem královských paláců, kosmonautických center a dalších značně futuristicky vypadajících budov. Ty vás ale nakonec zrovna zajímat nemusejí. Co vás asi zajímat bude, jsou nalétávající nepřátelé. Ze začátku jich bude málo, ale s tím, jak budete pokračovat do hloubi nepřátelského území, jich bude přibývat. Samotné území je rozkouskováno pomocí tabulek, na nichž je číslo, zřejmě se tedy jedná o jakési označení obtížnosti, ale jedná se spíše o takové rozčlenění v rámci úrovně. Každá taková úroveň má své nepřátele.

Později se na vás z nebe začnou sypat i upgrady, jimiž si vylepšujete zbraň. Mezi ně se však občas přimísí i upgrade, znázorněný lebkou, ten vás logicky zabije, nebo například upgrade, který dá vašemu velbloudovi či pomocníkovi do huby/ úst cigaretu, což působí mimochodem i dost komicky, ale hlavně to znamená, že kouřící nemůže střílet. Když už jsme u nepřátel a střílení. Střílení se spouští mezerníkem, přičemž šipkou doprava nebo doleva určíte, jakým směrem chcete střílet, cíl už si kulka najde sama. Zvláště pak, pokud jste si na pomoc vzali počítačem ovládaného „spolupracovníka“, může hra velice brzy začít být stereotypní. Tomu se ale nevyhnete v podstatě v žádném ze tří módů, které Revenge nabízí.

O zpracování jsem se už částečně zmínil výše, proto jej teď už nebudu nijak rozpitvávat. Jedná se o DOSovou hru, grafika za moc nestojí a zvuk jsem ve hře žádný neslyšel. To nakonec s hratelností vytváří dost nelichotivou bilanci. Nevím, jestli ještě máte chuť hru stahovat, ono opravdu není moc o co stát. Na druhou stranu se ale mezi vámi může najít někdo, komu bude Revenge připadat skvělá a bude mě osočovat, že jsem ji nepochopil. Za zkoušku nic nedáte a 480 KB zase není tak moc. Tak co, zkusíte to?