Paths to Aether

Paths to Aether jsou zvláštní hrou. Titěrná grafika v kontrastu s akční až motivační hratelností jsou lehce v rozporu, ale na druhou stranu je to příjemné zpestření všedního dne. Jen tak si prostě pozabíjet tuny robotů a dalších mrch, to je relax, pánové!

Mikroskop a lupa budou vašimi dnešními pomocníky nejvěrnějšími. Opět se mi nepodařilo u této hry zjistit, jak zvýšit rozlišení či alespoň zvětšit velikost herního okna…

Akční pecička Paths to Aether je jednoduchá, graficky příjemně provedená akční střílečka s malým tankem, kterému jsem familiérně začal říkat „Kosič“. Jak z přezdívky vyplývá, jeho hlavním úkolem je pokosit co se dá, a to, co se nedá, dokosit později. Co se mi kromě chvilkové akční hratelnosti zalíbilo, byla propracovaná (byť trochu miniaturní) grafika. Jednotliví nepřátelé – od robotů počínaje po jakési zombíky konče – jsou čistě graficky zpracováni, až mi tak trochu připomínají dnes již legendární Amigáckou herní grafiku jako například u her Speedball 2 nebo Chaos Engine. A tak se probíjíme level za levelem za dalším levelem dokud nedosáhneme konce hry. Tato není příliš dlouhá, ale jsou zde místa, která lze označit synonymem „zákys“ či „hustota“.

Jak z výše uvedeného odstavce vyplývá, můj postoj ke hře je vcelku pozitivní. Chce to jen si zvyknout na pidi grafiku a jakmile se vám to povede, pak už to jde jen a jen nahoru.