Bean Hunter

Abyste si mohli otevřít svou oblíbenou konzervu s trenčianskym párkom a fazuľou, musí někdo obstarat hlavně ty fazole. A jak? Nejlépe je přímo nalovit! Chcete si to také zkusit?

Hm, lovec fazolí, jak zní volný překlad, by na normálního člověka asi zapůsobil dosti zvláštně a nicneříkajícně. Domnívám se ale, že většina z vás, našich čtenářů, si pod tímto pojmem určitě představí něco, co se ani nebude tak moc odchylovat od pravdy. Bean hunter je totiž jednou z dalších gamesek na téma „všechny je sestřel.“ Ne, že by dřív podobné náměty neexistovaly, ale jejich opravdový boom nastal až po vydání Moorhuhna. Jelikož o něm bylo napsáno již mnoho pochvalných ód, nemám nejmenší chuť se tomu znovu věnovat. Popularitu tohoto, téměř již svébytného žánru nadále zvětšovala další Moorhuhní pokračování Moorhuhn 2 Moorhuhn 3 Moorhuhn Winter Edition, nicméně růžky začali nesměle vystrkovat i jiní autoři se svými dílky. I když pomineme ty politické a rasistické, zbyde nám stále poměrně početná řádka her. A dnes do této řádky přidáme další poměrně nápadité pokračování.

Objevujete se kdesi na venkově (snad) USA. Z herní obrazovky, která zůstává po celou dobu stejná, to nelze vyčíst naprosto přesně. Jakmile potvrdíte svou připravenost, začíná pro vás hra svým prvním kolem. V něm máte za úkol sestřelit alespoň deset fazolí, které se porůznu objeví tu tam, tu onde. Poněvadž fazole nejsou zrovna ty největší plody, bude asi chvilinku trvat, než se vám dostane ten střelecký grif do ruky. Může se to zdát být legrace, ale ono v rychlosti najednou zbystřit fazoli, zamířit a vystřelit nemusí být pro každého hned brnkačka. Ovšemže pokud netrpíte pokročilou fází Parkinsonovy choroby, asi se brzy rozjedete a konkurencí vám nebudou ani čeští nimrodi, proslulí střelbou do vlastních řad. První kolo by měl splnit bez ohledu každý. Kdo by čekal, že v druhém kole se zmenší časový limit nebo se zkrátí doba, po kterou jsou fazole vidět, zmýlil by se. Zvětšení obtížnosti je provedeno na výsost rafinovaně, a to tak, že se vám již nebude ukazovat jediná, ale hned dvě fazolky. Přičemž opět budete muset splnit určitý limit sestřelených terčů, abyste postoupili do třetí úrovně. Tam se zcela analogicky budou zjevovat plody tři. A musí se nechat, že to už je pěkná fuška. Každý, kdo se kdy díval na závody ve střelbě s tím, že „to zas tak těžký asi není,“ dost možná změní svůj pohled na věc. Samozřejmě ale, nelze to ani náhodou srovnávat.

Všichni si asi umíme představit, co to znamená, když je hra zpracována ve flashi, a jak asi bude vizuálně vypadat. Již jsem se zmínil o tom, že celý děj se odbývá na jediné herní obrazovce, nicméně grafika je pěkná. Fazole sice moc skutečné fazole nepřipomínají, zde se spíše stylizují do role jakýchsi prapodivných zakrslých mimozemšťanů, ale budiž. Zvuky jsou analogické a odpovídající, a to i té mimozemské imagi. Dokonce je zde i doprovodná melodie, přesně taková, jakou bychom si mohli přát - příjemně tichá, nikoli však nevýrazná a otravná. Co se techniky týče, jsem spokojený. A pakliže by se někomu chtělo říct: „flashové zpracování, flashová zábava,“ musím oponovat. Ono splňování vyšších a vyšších nároků je zde poměrně dobrým motivačním faktorem (napadá mě třeba srovnání s Icy Tower), takže byste se neměli začít nudit po deseti, dvaceti minutách. Jednoduchá rada - zkuste a zjistíte sami.