B-System

Back to the roots. Se svou slabostí pro klasické střílečky mohu mnohým z vás už lézt krkem, nicméně buďte tolerantní přátelé. Dnešní shooter B-Systém mne prostě chladným nechat nemohl. Super relaxace, super smažba, prostě radost pohrát si. Jdeme na to.

Od dob osmibitů se na nás začala valit jedna várka raketkoidních stříleček za druhou. Stejně jako tehdy i dnes mne zásadně rajcují tyto ohnivé orgie plné raket, projektylů či atomových celoobrazovkových vymazávačů. Toto je hlavní důvod proč je B-Systém zařazen do dnešní recenze. Prostě jen rajc. :-)

Kolega Apofis jistě bude lomit rukama při četbě této recenze, neboť jeho averze vůči mému preferování a zvláště pak vysokému hodnocení raketkoidních stříleček je na vysokém stupínku, nicméně věřím, že to na něm nenechá trvalé následky (…just kidding Petře :-)). Co k dnešnímu kousku říci? V hlavní roli je – jak překvapivé – pomenší vesmírná raketka plující vzduchem (či vakuem či kdovíjakým mimozemským plynem…) ozbrojena od uší až po paty a v této plné síle je připravena s naší drobnou pomocí proletět několik zajímavých úseků plných nepřátelských kreatur včetně masivních Bossů. Pro mnohé z vás jistě nebude grafika trhákem, což je samozřejmě respektovatelné, neboť jen málo z nás zažilo bombastické smažby v perfektním rozlišení 320x200 v době, kdy toto úchvatné rozlišení bylo maximem na hranici počítačové výkonnosti.

Pár levelů, grafika nic moc, téma hry ohrané jako kolovrátek, obtížnost tu a tam přemrštěná. Jak to, že to dostalo pěkných 71%? Hratelnost, hratelnost, hratelnost! …a kousíček té nostalgie…