Doom, The Roguelike

Nové, úžasnější oficiální pokračování legendárního Dooma, vám dnes sice nepřinášíme, ale zato zde máme poměrně zajímavý titul, který tuto legendu zpracovává opravdu velmi zajímavým způsobem. Tak vzhůru do boje, Impové už čekají.

Perexák vás možná nalákal a vy v domnění, že se jedná o 3D akční hru, jste klikli na recenzi a teď, při pohledu na screeny, jste trochu překvapeni a ptáte se, jestli jste se náhodou nepřeklikli. Pozornější z vás možná hned v úvodu zaráželo trochu netradiční zařazení, protože ruku na srdce, původní Doom od ID Soft měl s RPG a Dungeon hrami společného asi tolik, jako moře a souš. Když už jsme ale tady, dovolte mi vysvětlit, kde je vlastně zakopaný pes.

Doom, The Roguelike možná na první pohled nevypadá jako starý dobrý Doom, ale podíváte-li se trochu pozorněji, můžete zjistit, že společných prvků s již zmíněnou legendou má tento titul více než hodně. To jen autor Kornel Kisielewicz při zpracování hodně koketoval a ASCII tabulkou a zalíbila se mu natolik, že ji použil k implementaci. Nemůžu ale říci, že by to bylo něco originálního, protože už pár her bylo takto vytvořených. Vzpomeňme kupříkladu na takový ADOM. Pravdou ale je, že se něco takového prostě nevidí. V Doom, The Roguelike pak jsou nějaké prvky známé z „erpegéček“, ale čistá akce zde převažuje. Musíte se jen orientovat, jakým způsobem jsou zde znázornění oponenti a jakým způsobem se používají zbraně a další předměty. Už tohle vám zajistí relativně pohodové hraní. Pravdou ale zůstává, že musíte být neustále ve střehu, protože stačí málo a můžete být ihned mrtví.

Trochu mě podivilo, jak kvalitní má tento kousek atmosféru. Nemusíte rozhodně pochybovat, že by vás gameska k sobě nepřitáhla a že byste se u ní alespoň chvíli nebavili. Tuto vlastnost jí mohou závidět i leckteré graficky atraktivní počiny. Na rovinu musím ale říci, že Doom, The Roguelike není záležitostí na několik minut, ale na mnohem déle. Obtížnost je skutečně vysoká a pokud nebudete, jak jsem již psal, neustále v pozoru, čeká vás rychlý konec.