Atoms und Molekuelen DX

Logický rychlík se žene úžasnou rychlostí na vaše monitory! Malé pohyblivé molekulky rotující kolem své osy se zapojují s chutí mezi sebou, což je činnost, která nutí veškerá mozková zákoutí všech příznivců tohoto žánru zabrat na maximum.....

Stejně jako v životě nelze některé přirozené a jednoduché věci (například víra, láska, instinkty...) popsat jednoduchým způsobem několika slovy, tak i u relativně jednoduchých logických her se stává psaní recenze stejně problematické.... Pokud bych přistoupil na zjednodušený princip čistého popisu "jak se tahle hra hraje", o hodně bych tím čtenáře připravil. Na druhou stranu by mi zřejmě nestačila kapacita šablony recenze, pokud bych měl nějakým způsobem vystihnout "tu pravou" podstatu hry za účelem totálního nažhavení potencionálního hráče. Vyřešením tohoto mého dilematu je kompromis, který vám nyní předkládám.

Ještě před tím, než začnu recenzovat, je určitě třeba zmínit autora hry FRANKA HOLLWITZE. Tento neúnavný Germán, narozený v roce 1973, je obdivuhodný muž, který si zaslouží úctu každého normálně myslícího člověka. V roce 1989 přišel při vážné dopravní nehodě o pravou ruku a obě nohy a i přes tento neuvěřitelný handicap nehodil svůj život přes palubu a aktivně se věnuje svým hobby. A jedním z nich je právě programování. Napsal již několik her i dalších programů, takže pokud umíte německy a zajímá vás více, podívejte se na http://www.hollwitz.de/frank.php. Stojí to za pozornost i zamyšlení....

Pokud máte dobrou představivost, rychlou myšku a hraní logických her není pro vás španělskou vesnicí, pak Atoms und Molekuelen DX bude pro vás to pravé ořechové. Princip hry je zdánlivě jednoduchý - v levé části obrazovky vám do zkumavky v pravidelných časových intervalech padají různobarevné molekuly. Na otázku "Proč tomu říká zrovna molekuly, když to vypadá jako obyčejné koule?" lze odpovědět prostě - protože v okamžiku, kdy nejspodnější "kouli" ve zkumavce přeneseme kliknutím levého tlačítka myši do hracího pole, objeví se na ní jeden či více rotujících puntíků, které symbolizují molekulární vazbu. Kolik rotujících puntíků na kouli, tolik můžeme stisknutím pravého tlačítka myši v jejím nejbližším okolí napojit ostatních molekul do jednolitého celku.

A jsme u jádra pudla. Cílem hry je totiž "navázat" co nejvíce molekul k sobě, zaplnit těmito vazbami co největší část hrací plochy a získat za to co nejvíce bodů. A aby to opravdu nebylo jednoduché jako facka, existují ve hře čtyři základní "přitěžující" (a zároveň motivující) faktory: První z nich je LIMITOVANÝ OBSAH zkumavky, do které padají molekuly určené k umístění na plochu. Prostě jich tam víc než osm být nemůže, jinak hra končí... Na toto navazuje druhý faktor, a tím je ČAS. Nejprve molekuly padají do zkumavky pomalu, ale s přibývajícími levely se interval padání zkracuje a zkracuje, takže pokud vaše hlava v koordinaci s rukou na myši není dostatečně rychlá, zkumavka se zaplní a....šlus. Třetím faktorem jsou BLOCKERY. Zjednodušeně řečeno jsou to místa na herní ploše, kam nelze položit molekulu. Čím více je těchto míst, tím hůře se molekuly umisťují a o to víc se musí hráč snažit přemýšlet, kam je má dát. Počet blockerů si nicméně můžeme nastavit sami podle potřeby. No a čtvrtým oříškem pro hráče bude určitě POČET ROTUJÍCÍCH PUNTÍKŮ na molekulách již umístěných na herní ploše. Čím jich je na molekule méně, tím menší šanci napojit další molekuly do jednoho celku hráč má. Tuto čtvrtou nepříjemnost však můžeme eliminovat znalostí jednotlivých barev molekul - žlutá má vždy 4 puntíky (tzn.že může utvořit 4 vazby s okolo rotujícími kolegyněmi), modrá má 3 puntíky, zelená 2 puntíky a červená jeden.

Hra jako taková je opravdu příjemně hratelná, hudební doprovod je v souladu a rozhodně neruší a na první pohled jednodušší grafika je vyvážena hned několika prima "udělátky", jako jsou např. možnost přehrávání vlastních mp3 písniček, vyčerpávají možnosti nastavení hry nebo perfektně zpracovaný help ve formě videoukázek. Jinými slovy, kdo miluje logické rychlíky, nechť stáhne a paří! Na závěr musím smeknout pomyslný klobouk z hlavy a s obdivem upřímně říct "DÍKY, FRANKU"....