Super Bubble Blob

Pan Zelená Kulička přichází a s ním i precizní hopsačka pro náročné hráče s profesionálním uceleným zpracováním a ambicemi stát se jednou z nejtěžších hopsaček poslední doby.

Produkce thegamespage je známá především svojí rychlostí, důkazem budiž například během týdne vytvořený Hurdler. Na Super Bubble Blob se ale pracovalo déle, což je už po pár minutách hry znát. A to hlavně na obtížnosti. Za prvé je opravdu nutné říci, že SBB není pro nešikovné troglodity. Faktor nenávisti ke hře se může u méně otrlých hráčů rychle materializovat a končit i násilím. To bude možná i důvod, proč ji mnoho z vás odsoudí. Nicméně k věci...

Hlavním hrdinou SBB je pan Zelená Kulička, pixelizovaná entita v mnoha směrech podobná vazkému hlenu. Mimo základní schopnosti, jako je skákání a klouzání po stěnách, je pan Kulička schopen natahovat své vláčné tělo, čímž získává další netušené možnosti jak dokončit úrovně. Hlavním cílem každé jednotlivé úrovně, která je vždy velikosti jedné obrazovky, je dotknout se zlatého čtverečku.Jakmile se jej dotknete, postupujete dále. Nic zvláštního pod sluncem. Zde však veškerá legrace končí, jelikož už po pár kolech začíná být dosažení cíle přinejmenším krkolomné. Ve vítězství brání spousta inteligentních překážek, jejichž překonání paradoxně nevyžaduje ani tolik rozumu, jako spíše šikovnosti a prstilamných kreací. Od prvních jednodušších úrovní, které nabízejí pár skoků a dost, začne hra rychle a častěji klást horší a horší překážky, z nichž se dají některé považovat za opravdové herní svinstvo. Brzy se před vámi otevře svět plošinek, bodáků, stěn, provazů, neviditelných místeček, pastí a hádanek. Díky Bohu, že se dá hra alespoň ukládat a pan Kulička má neomezeně životů. Je to potřeba.

Přesuňme se tedy k ovládání - směrovými šipkami pohyb, Shiftem skok, Altem "erekce". V celku se dá říci, že se hra ovládá velmi dobře. To ale neznamená, že si člověk sedne a za minutku je mistr světa. Opravdu hodně cviku především vyžaduje machinace s natahováním těla, tedy erekcí. Ta se dá využít jak k odrážení od objektů, tak k přichycení na určených slizových kostkách. Všemu vévodí technika zvaná "Pogo", tedy poskakování na vlastním slizovém pařátu. Ta už potřebuje doopravdy trochu cvičení.

Po grafické stránce je SBB minimalistická hra, úrovně jsou designově primitivní a sám mistr Kulička je jednoduše, ale dobře nakreslen. Podobně je na tom i hudba. V pozadí hraje atmosférické nenucené midi a samotné zvuky pana Kuličky a jeho interaktivity s prostředím jsou výborně odvedeny. Celkový dojem z SBB je však mnohem hlubší. Přes občasnou nenávist a škřípání zubů je nutné před touto hrou pokleknout, protože jedinou chybou je opravdu vždy vlastní nešikovnost. Vědět jak a kam, ale nedokázat to, je pro sebevědomého hráče nepříjemná zkouška. Super Bubble Blob se ale nepřetvařuje v jednoduchou hru a ani tak nebyla myšlená. Svým provedením brilantně strčí do kapsy většinu konkurenčních hopsaček a dá se v určitém smyslu mluvit o profesionálně odvedené práci. Jednoduše je to tvrdá škola, u které budou skřípat zuby a ústa se samovolně otevírat, řka "Ty v*le, to se nedá...".