Hyper Kart

Originálně pojaté 3D závody prapodivných vozítek s ještě prapodivnějšími řidiči. Zvláštně přitažlivá grafika může leckterého hráče navnadit i některého odpudit. Proč je tato hra taková rozporuplná? Přečtěte si recenzi a zjistíte víc.

Dark Basic je fenomén. Tento nástroj pro vytváření her je tak rozšířený, že se pořádají světová klání programů a her v něm vytvořených. Také dnešní kousek je z provinience, která charakterizuje Dark Basic komunitu.

Když jsem poprvé uzřel dnešní gamesku v chodu, má čidla zbystřila. Grafika mi silně připomínala závodní pecky, které jsem znal ze 16-bitových konzolí SEGA Megadrive nebo Super Nintendo. Bylo to takové pseudo-3D s hodně kostrbatými závodními drahami a minimálním scrollingem pozadí. Pokud si dobře vzpomínám, právě tento typ her mne svého času velmi pozitivně nadýmal, takže možná i tento můj nostalgický pohled lehce ovlivnil hodnocení dnešní pecičky. Záměrně říkám pecičky a nikoliv pecky, protože realisticky uvažujíc musím říct, že pro mnohé lidi bude tato hra rozporuplná. Jedná se o klasické závodění proti soupeřům na 3 variabilních tratích, přičemž tato činnost je navíc okořeněna možností v určitém okamžiku střílet na soupeře. Pokud jsem vyzdvihl originální grafiku, pak musím současně zkritizovat nekreativní přístup ve tvorbě tratí. Prostě a jednoduše vypadají všechny skoro stejně. Ovládání je taktéž věc, která mne příliš neoslovila – poměr akcelerace ke stisknutému tlačítku „plyn“ je nevyrovnaný. Co je pozitivní, je fakt, že hratelnost je vybalancována a motivuje nás hrát, dokud nezvítězíme.

Co s tím? Hmmm, těžká otázka. Mých 71% je spíše nostalgickým nadržováním než realitou kvality hry. Osobně doporučuji zahrát a pak – děj se vůle boží.