Fushigina Mori no Pokora

Někdo řekne „další japonská hra“. Jiný „skvělá arkáda“ a třetí by možná přidal „graficky precizně vyvedená hříčka“. Já se však přikláním k označení skvělá japonská arkáda ve slušivém grafickém kabátku.

Japonci jsou národem vyspělým v mnoha ohledech. Ať zmíníte cokoliv, vždy v tom budou nejhůře desátí na světě. Vezmeme-li ale v úvahu jejich fyzické proporce a porovnáme je s našimi – logicky se nám nabízí přirovnání známé z jedné české pohádky – je to národ „malej, ale šikovnej“! V poslední době vám mohla v paměti uspět kupříkladu hříčka Tsunami 2010, která si v naší recenzi odnesla více jak nadprůměrných sedmadevadesát procent ze sta možných. Dnešní hra, jejíž název je kapánek delší, má velice podobné ambice. I když dlouhatánský název Fushigina Mori no Pokora nepředznamenává nějakou revoluci, vězte, že o to originálnějšího námětu se dočkáme. Přiznat již v takto ranné fázi naší recenze, že Fushigina je opravdu skvělá, je sice hezké, ale na zdůvodnění samo sebou bude zapotřebí mnohem více místa. V tomto případě určitě.

Na první pohled by vás mohla odradit jedna věc; a sice, že je Fushigina Mori no Pokora kompletně v jazyce japonském, jímž asi mnozí z nás nedisponují. A pakliže ano, tak asi nehrají hry… nebojím se říci, že to je vážně asi jediné „negativum“ celé gamesy. Uvozovek jsem využil záměrně, neboť jazyk nemůžeme považovat za vyslovený mínus. Autor možná vůbec nechtěl prorazit dál než za japonskými humny, možná vůbec nestojí o evropskou slávu a doma je hvězdou, ke které se modlí půlka národa… a nebo je zde druhá možnost; Miyazi Atsushi je průměrný student vysoké školy s vyvinutým smyslem pro tvoření her, který bude rád za každičký děkovný mail a při jakékoliv recenzi bude jásat radostí. Které možnosti dáte přednost? :-) Každopádně jedno je jisté, jste-li na tom co se japonštiny týče jako já, tak váš pohyb v menu bude probíhat metodou pokus/omyl.

Fushigina je přesně ten typ, tzv. „dvou dé“ - nejenže se Dobře hraje, ale i Dobře vypadá. Ve vší jednoduchosti by celá náplň hry šla popsat následovně: hlavní hrdinkou je pokaždé roztomilá dívka (pravděpodobně se jmenuje Fushigina :-), která dostane jasný úkol – vždy posbírat v lokaci dané předměty. Oněmi lokacemi jsou povětšinou zahrádky plné různých branek, stromů, keřů a vůbec všeho možného, co se na takových zahradách běžně vyskytuje. Oněmi sbíranými předměty jsou většinou nějaké přírodní plody, řekněme třeba ořechy a někdy se ke slovu dostanou i roztomilá zvířátka. Jak ale posléze zjistíte, tak ač roztomilá, tak hodná nikoliv – kradou totiž oříšky a co uděláme s takovými zvířátky? Zbavíme se jich…

Fushigina Mori no Pokora je jinak naprosto klasickou arkádou. No vlastně ne… grafické zpracování je rovněž na patřičné úrovni a jako celek vypadá nejen kompletně, ale po delším čase na vás začne působit i jako opravdová lahůdka… Fushigina je prostě zase jednou výbornou japonskou arkádou. Počínaje nekončící hratelností, grafikou par excellence pokračuje a hudbou se zvuky konče (o nich se zde snad ani nemá cenu rozepisovat – správně, jsou rovněž výborné :-). Závěrečné hodnocení jasně hovoří za vše a další komentáře tak nejsou zapotřebí…