Akalabeth

Nechci tu zahajovat kázání o tom, jak dnešní hry stojí za houby a jak bych se nejraději vrátil v čase do doby, kdy se počítačová zábava dělala pořádně. Na to tu konec konců ani není místo. Chtěl bych ale upozornit na to, že Akalabeth je remakem (respektive je téměř totožný) stejnojmenné hry z roku 1980 (vyšla na Apple II), která je zakladatelem série Ultima (někdy se o Akalabeth mluví jako o nultém díle Ultimy). Což znamená, že Akalabeth je a) jedním z praotců kobkaření, b) je velice dobrou hrou a c) je velice obtížný. Takže nejprve k bodu a: Svět procházíte z top-down perspektivy, nicméně narozdíl od dalších dílů ultimy v něm nebojujete, jen procházíte mezi horami (takové ty ornamenty), stromy (čtverečky) a městy (několik čtverečků u sebe). Pak je tu ještě hrad lorda Britishe, ve kterém si můžete trochu přilepšit pomocí různých questů. No a teď to, k čemu jsem se chtěl dostat - hlavní část hry probíhá v dungeonech, které procházíte z pohledu první osoby. Prohlížíte si jakéhosi praotce 3D grafiky. Na jednu stranu to působí na dnešní poměry groteskně, na druhou stranu to účel plní a je to konec konců kopie grafiky původní. Kobkaření je rozhodně zábavné a představuje solidní výzvu. Čímž jsme vlastně probrali i bod b: Hratelnost je velmi dobrá, jenže je tady bod c: Hra je ze začátku velice obtížná, ovšem mluvím hlavně o složitosti ovládání - pokud jste žádnou starší (myšleno cca do 4. dílu) Ultimu nehráli, bude vám Akalabeth dělat dost problémy. Pro takové případy doporučuji zavítat na stránky autora, kde je pár kratších popisků a tipů, které i mě velice pomohly. Ovšem pokud stále ještě nechápete, co to má být na okolních screenshotech za trapný vtip, raději Akalabeth ani nestahujte, pro to abyste si ho náležitě užili, musíte být RPG pozitivní jedinec s lehkými sklony k nostalgii (což já jsem a Akalabeth mě nadchnul).

Nechci tu zahajovat kázání o tom, jak dnešní hry stojí za houby a jak bych se nejraději vrátil v čase do doby, kdy se počítačová zábava dělala pořádně. Na to tu konec konců ani není místo. Chtěl bych ale upozornit na to, že Akalabeth je remakem (respektive je téměř totožný) stejnojmenné hry z roku 1980 (vyšla na Apple II), která je zakladatelem série Ultima (někdy se o Akalabeth mluví jako o nultém díle Ultimy). Což znamená, že Akalabeth je a) jedním z praotců kobkaření, b) je velice dobrou hrou a c) je velice obtížný. Takže nejprve k bodu a: Svět procházíte z top-down perspektivy, nicméně narozdíl od dalších dílů ultimy v něm nebojujete, jen procházíte mezi horami (takové ty ornamenty), stromy (čtverečky) a městy (několik čtverečků u sebe). Pak je tu ještě hrad lorda Britishe, ve kterém si můžete trochu přilepšit pomocí různých questů. No a teď to, k čemu jsem se chtěl dostat - hlavní část hry probíhá v dungeonech, které procházíte z pohledu první osoby. Prohlížíte si jakéhosi praotce 3D grafiky. Na jednu stranu to působí na dnešní poměry groteskně, na druhou stranu to účel plní a je to konec konců kopie grafiky původní. Kobkaření je rozhodně zábavné a představuje solidní výzvu. Čímž jsme vlastně probrali i bod b: Hratelnost je velmi dobrá, jenže je tady bod c: Hra je ze začátku velice obtížná, ovšem mluvím hlavně o složitosti ovládání - pokud jste žádnou starší (myšleno cca do 4. dílu) Ultimu nehráli, bude vám Akalabeth dělat dost problémy. Pro takové případy doporučuji zavítat na stránky autora, kde je pár kratších popisků a tipů, které i mě velice pomohly. Ovšem pokud stále ještě nechápete, co to má být na okolních screenshotech za trapný vtip, raději Akalabeth ani nestahujte, pro to abyste si ho náležitě užili, musíte být RPG pozitivní jedinec s lehkými sklony k nostalgii (což já jsem a Akalabeth mě nadchnul).

Jakýkoliv telefon s javou a rozlišením alespoň 80x100 pixelů