Možná je to trochu fádní, ale pro začátek bych asi přeci jen měl tak nějak vysvětlit, co to vlastně takový roguelike je, případně z čeho ono označení pochází. Angličtináři si už možná přeložili, že roguelike znamená hry, podobné Rogue. Co si už nepřeložili je fakt, že Rogue je jedna z průlomových počítačových her, která vyšla už v roce 1980 (existují i starší hry, které by se daly zařadit jako rogueliky, ale až Rogue položil základ, na kterém se začalo tak masivně stavět). Jednalo se o RPG, na kterém dnešní hráče nejspíš zaujme hlavně specifické grafické zpracování – na svého hrdinu hledíte z top-down perspektivy a jak jsem již naznačil, veškerá grafika je tvořena textovými znaky. Nejčastěji používané znaky jsou '@' pro hlavního hrdinu, '#' pro chodby, '|' a '-' pro zdi, '<' a '>' pro schody, '.' pro podlahu v místnostech, '$' pro nějaké množství zlata, speciální a interpunkční znaky pro předměty a velká a malá písmena pro potvory. Pakliže vám to přijde divné, pak vězte, že v té době na většině počítačů nebylo možné vytvořit podobnou hru v grafice. Dnes již má i většina původních rogueliků grafickou verzi, nicméně i tak se jedná zpravidla o jednoduché dlaždice, které „jen“ nahrazují původní textové znaky.

Zřejmě jsem to ještě dostatečně nevytkl, ale rogueliky jsou hlavně o velmi propracované a naprosto návykové hratelnosti – ačkoliv jde prakticky všude o to samé, totiž něco někde vymlátit (levely jsou mimochodem zpravidla náhodně generované), máte téměř nekonečně mnoho možností, jak k tomu dojít. Můžete se dát cestou válečníka a celé kobky prostě vyrubat největším mečem který najdete, můžete v roli mnicha zneškodnit nepřátele kombinací víry a záludných bojových umění, anebo si můžete přivlastnit mága a všechnu to podzemní chamraď hezky z povzdálí vystřílet všemožnými zkrocenými živly. Anebo také můžete hrát za turistu a oslepit potvory blesknutím fotoaparátu či se v roli vampýra posilnit jejich krví. Hodilo by se dodat, že možností je mnohem více a spolu s povoláním vybíráte zpravidla také rasu, která má také své specifické vlastnosti a každá individuální postava mívá nějaké své atributy jako síla, inteligence apod. (není pravidlem, ale nějaká forma variability je v povoláních prakticky vždy). Stejně tak herní prostředí je velice interaktivní a vy tak můžete kupříkladu rozsvěcet louče na stěnách, prokopávat se zdivem, uzavřít potvoru do pasti obřím balvanem či vyhodit celé prostory kobek do povětří. V takovém případě si však musíte dávat dobrý pozor na svého vlastního avatara, neboť další z běžných vlastností rogueliků je tzv. permadeath, neboli volně přeloženo konečná smrt – jakmile zemřete, jste prostě mrtví, neexistuje žádný „druhý život“ a vaše savy jsou smazány. Možná se vám to zdá jako radikální řešení, ale na druhou stranu vás tento prvek nutí hrát hezky obezřetně a znovuhratelnost je pak mnohem větší. Výše zmíněné prvky najdete ve většině starších rogueliků, ovšem i tehdy měl každý z nich velmi specifickou hratelnost a modernější rogueliky se od sebe liší čím dál tím více, takže se rozhodně nemusíte bát, že by vás po ohrání jednoho všechny omrzely.

Je těžké se v celé té řadě rogueliků vyznat a já sám neznám zdaleka všechny. Pokusím se vám však nastínit alespoň základy, konkrétně občas používané dělení podle typů dungeonů:

• Hry z rodiny Hack: Jednotlivá patra dungeonu jsou uložena po tom, co z nich odejdete. Patří mezi ně zejména původní Hack, jeho pokračování NetHack (a jeho variace jako SLASH či SLASH'EM), Linley's Dungeon Crawl a v neposlední řadě také úspěšný starší pokus o komerční roguelike jménem Castle of the Winds (ještě mám obě kapitoly schované:-).

















• Hry z rodiny Band: Úrovně dungeonu jsou znovu vygenerovány pokaždé, když je opustíte. Mezi ně patří Angband a jeho předchůdce Moria s jejich variacemi (kterých je přes šedesát), anebo třeba také mobilní Dweller.
  


















• Hry s obsáhlejším herním světem: Rogueliky, které obsahují více než jeden dungeon a mnoho herních lokací k prozkoumání. Tento princip uznává většina moderních rogueliků, z klasických bych vytknul hry ADOM (neboli Ancient Domains Of Mystery), Omega, ToME (Tales, příp. Troubles of Middle Earth) a pozdější verze ZAngbandu.
  

Je samozřejmě mnohem více kritérií, podle kterých by se rogueliky daly dělit, nicméně právě ve způsobu zacházení s dungeony byly v klasických roguelikách nejvíce viditelné rozdíly. Mimoto kdybych se pokoušel rozepisovat ještě o dalších rozdílech, zbláznil bych se a nikdo by to nečetl:-). To je k úvodnímu dílu vše, v příštích dílech si postupně rozebereme jednotlivé větve rogueliků a jejich hry. Spousta moderních rogueliků je však velmi... ehm, inovativních a nedala by se nacpat do žádné z těchto kategorií. I jim bude samozřejmě věnován prostor, ovšem není již v mých silách udržovat informace o nich nějak systematicky, takže se jim budu věnovat pravděpodobně poněkud individuálněji a subjektivněji.