Mariokart X-Track

Mario, populární to postavička herních dějin, se objevuje v titulech všech druhů. Hopsačky, skákačky, střílečky, simulátory... a také závodní hry. Jak již název napovídá, Mariokart X-Track reprezentuje poslední skupinu.

„V jednoduchosti je síla“, praví známé pořekadlo. Jenže ono se to s tou jednoduchostí nesmí přehánět! Mariokart X-Track je toho zářným příkladem. Nemůžu říct, že bych se u hraní nebavil. Nemůžu titul označit za vyloženě zlý. To bych mu křivdil. Jednoduše ale nenabízí to, co bychom od titulu s Mariem v názvu čekali.

Ihned po spuštění vás čeká šok: jste vrženi přímo do hry. Okolo vás sedí několik borců, jejichž cíl je podobný jako ten váš (tj. skončit první) a před vámi výzva v podobě nekonečné trati. Žádné menu, žádné vysvětlení. Bez milosti se ocitáte přímo na závodišti. Nu což, nevadí. Aspoň hra nezdržuje trapnými animacemi a vrhá se přímo na věc. Jenže „ve věci“ není o co stát. Ovládání by zvládlo pětileté dítě (šipečkami zatáčíte ze strany na stranu, jůůů) a inteligence soupeřů je na tom bohužel podobně (také na úrovni pětiletého dítěte, eh). Můžete se tak sebevíc nesnažit, ale v devíti z deseti případů dojedete jako první.

Audiovizuální zpracování je stejně jednoduché jako hratelnost. Ovšem narozdíl od ní se vám občas bude nepěkně zvedat žaludek. Překvapením proto nebude nízké hodnocení. Jen „relativně dobrá hratelnost“ totiž bohužel na nadprůměrnou známku nestačí.