Big Vine

Taak, usaďte se pohodlně jako v kině, kupte si pořádně hluboký kelímek s popcornem a pak už jen sledujte, jaká že to šílenost napadla Kyla Gablera tentokrát. A že to svou náplní už ani není hra jako spíš prezentace myšlenkových pochodů něčího mozku? Na tom přece tolik nezáleží...

Předem vás "varuji", že v následujících několika málo řádcích nebude nic o vnitřnosti krájejících mačetách, krvi, zástupech tupých nepřátel steejně tupě jdoucích si pro smrt a podobně. Vše, co v Big Vine dostanete, je levé a pravé tlačítko myši, kterým pomáháte v růstu (nebo naopak růst regulujete, jde-li o right mouse button) nějakého zvláštního bezlistého stromu. Dál ale nic víc, žádné rozšíření, žádný bonus, ba ani žádný game over... nic. Prostě jen "nápad", kde dnes více než jindy záleží, jak se k němu postavíte.

Audiovizuální stránka hry je velmi dobrá, ať už se jedná o příjemně kontrastní grafiku nebo zvláštním způsobem melancholickou hudbu. To všechno navíc potěší mnohem více, když sami uvidíte, že grafika ani hudba v žádném případě netvoří základ hry, ale pouze ji decentně dokresluje.

Jak objektivně zhodnotit hru, která snad hrou ani není, když neobsahuje jediný, byť minimální motivační prvek? Těžko přetěžko, proto těch třiasedmdesát procent berte jen orientačně. Faktem je, že po delší době vyplulo na povrch něco, co vám dnešní komerční herní průmysl předvede jen stěží, něco, co vám připomene, že je to námět a ne poslední verze Pixel Shaderů, co dělá hru... Alternativu tentokrát nehledejte na Freegame, ale přímo na webu Experimental Gameplay, kde to nápady a úlety přímo smrdí a kde můžete Big Vine přímo ohodnotit. Přeji hezké zážitky. A vzhledem k tomu, že hra původně vůbec neměla spatřit světlo internetu, to ve dnešním případě platí dvojnásob.