Joust

Pohádková doba plná princezen byla sice na první pohled idylická, naplňovala ji však také řada brutálních nesmyslností jako například turnaje, v nichž šlo o zabíjení soupeřů. Pojďte se s námi na jednu takovou netypickou zabijačku podívat...

Pod pojmem „turnaj“ si v dnešní době vybavíme maximálně tak tenisové klání o dvaatřiceti borcích, pár antukových kurtech a nenápadném rozhodčím v čapce, sedícím na empiru. V dobách dávno minulých však nešlo pouze o to, kdo rozdrtí soupeře tím, že mu nedovolí zahrát ani jeden míček do dvorce; šlo o holý život a bojovalo se se vším možným. Joust nás zavede právě do těchto časů...

Kdo by čekal akční řezbu plnou krve, ten bude patrně zklamán. Joust sice nabízí duel dvou borců v brnění – namísto zbraní se však musí i myslet a pohybovat figurkami po hrací ploše, stejně jako je tomu kupříkladu u šachů. Narozdíl od populární deskové hry však máte k dispozici pouze jednu hrací figurku – koně. S ním se navíc můžete pohybovat pouze do tvaru písmene L, situace je tedy o to těžší. No... těžší. Jak se to vezme. Hra představuje tak neuvěřitelně chabou umělou inteligenci, že se ani nechce věřit, jak si někdo může troufnout vypustit podobně lehký počin do světa. Situace zachraňuje alespoň možnost rozdat si to s živým protivníkem.

Celkový dojem bohužel nevylepšuje ani grafické zpracování. Ba co více, ještě ho zhoršuje. Prehistorická grafika spolu s otřesnou zvukovou kulisou dávají definitivní hřebíček do rakve ambicióznímu titulu, který doplatil na pár „malých chybek“. Od relativně originálního nápadu tak nemůžete čekat nic převratného; když zaostává prezentace, těžko se u něj udržíte... navíc pokud nemáte po ruce živého soupeře, ten „umělý“ vás moc nepotrápí.