Faule Eier

Tetris stokrát jinak. Pokaždé lehký, stravitelný, málo kalorický. Dnešní variace na podobné téma má jméno Faule Eier. Je to takový malý, roztomilý a nenáročný žrout času.

Jak jsem již uvedl, Faule Eier jsou variací Tetrisu. Abych byl ještě přesnější, přirovnal bych ji k remake klasické hry Dr. Mario blahé paměti.

Lehce negativně mne překvapila neúčast jakéhokoliv menu ve hře, což ve mne evokovalo podezření, že se jedná o nedodělek. Naštěstí se to nijak významně nepotvrdilo. Prostě a jednoduše hop do hry a už si to skládáme padající různobarevné tvary do přehledných řad. Když se pár similárních kousků vmáčkne do jedné řady, tato zmizí a my získáme bodíky. Herní obrazovka není nijak bombastická, tu a tam nějaké to písmenko, tuhle bitmapa, támhle skóre, místo na odkládání spadlých tvarů, prostě prosté jako neviňátko těsně po porodu. Autor Michael Mönch se snažil naprogramovat co nejhratelnější logickou hru, což se mu – i když na úkor grafiky – podařilo. A tak jsem si i přes zmíněné nedostatky v klidu predikoval místečka, kam umístím padající objekty a tak nějak jsem pozapomněl počítat minuty, což je neklamnou známkou toho, že hra je hratelná. Sice se mi po nějaké době usadil v hlavě brouček rýpálek, který mne upozorňoval na syndrom kolovrátku (tedy neustále se opakujícího děje), ale notnou chvilku jsem ho pomyslně ušlapával pomyslnou polobotkou.

Co s touto hrou? Podle mne spadá do kategorie „fire and forget“, jinými slovy s chutí zahrát dokud nás chuť nepřejde a pak smazat.