Paradoxysm

V jednoduchosti je síla. Toto tvrzení se pro tentokrát skvěle hodí. Také co jiného si myslet na první pohled o dnešní gamesce. Černobílá grafika, která není ani nikterak detailní. Soudit však dle prvního pohledu by mohlo vést k nesprávnému závěru.

Pokud tedy nejste povrchní, tak si hru raději zahrajete a sami uvidíte o čem je řeč.

Pár černých čar znázorňujících prostředí a dalších několik kaněk, jež tvoří malého panáčka. Toto je přesně to, co uvidíte od začátku hraní až do samotného konce. Jednoduchou postavičkou pohybujete pomocí šipek. Poslední umožněnou akcí je skok a nakonec úkol dostat se do cíle v tomto světě plném nástrah, pastí a zabijáckých zařízení. K jejich překonání bude zapotřebí přesné načasování skoku anebo prostého průchodu pod hlavněmi seker či jiných „libůstek“. Ty přicházejí neustále nové a neopakují se pouze v tom případě, že dokážete ukořistit záchranné místo, od něhož zdolaný úsek při následné smrti nemusíte opakovat.

Přes veškerou zjevnou jednoduchost samotná hra tak jednoduchá není a je tu velká pravděpodobnost, že se budete dobře bavit. Já tedy určitě.