Fatrock

Znáte ještě někdo starého dobrého Boulder Dashe? Že nikoliv? Osmibitový nářez let osmdesátých se vrací ve formě zvané monumentálně Fatrock. Základní otázka zní: "Je Fatrock dobrý remake skvělé hry"? Odpověď hledejte spolu se mnou.

První počin Garetha Williamse, který máme možnost nyní uzřít na vlastní oči, je zcela jasným inicializačním projektem autora, a to po všech stránkách. Vzpomeneme-li si na klasického Boulder Dashe, pak inspirace je více než zřetelná. Hratelnost tohoto kousku celkem ujde, ale grafika současně s nízkým počtem levelů je alarmující.

Základem všeho dění je pochod (klus, běh, sprint) našeho malého kulatého hrdiny skrze bludiště, ve kterém se uhýbáme před padajícími kusy skal, neustále se pohybujícími odpornými nepřáteli, kteří křižují celé bludiště v prapodivných okruzích, a hlavně - sbíráme diamanty! Některé jsou lehce dostupné, některé hůře a k některým se dostat je docela pekýlko. Někdo by mohl namítnout, proč se na sbírání diamantů nevy.... (chtěl jsem říci nesbírat je), a rovnou nejít hledat východ z labyrintu. Bohužel to nejde a to ze dvou důvodů. Za prvé - teprve po sběru určitého množství drahých kamínků se východ otevře, za druhé - hra by ztratila jeden z mála pozitivních prvků, zvaný motivace.

No, že bych byl z Fatrocku absolutně znechucen, to se říci nedá. Pravda, 3 (slovy TŘI!) levely jsou decentním výsměchem freepařanské komunitě, na druho stranu hra na chvíli zaujme hratelností, která se zlehýnka přibližuje originálu. Její hraní je ideální mezi čajem v 17.00 a koláčem v 17.15, takže ji lze přirovnat k jakémusi předkrmu věcí příštích. No nehrajte to, když je to zadarmo!