Espios Legacy

Sonic. Magický Sonic. I když v této hře není fyzicky přítomen, přesto tu s námi dnes je. Espio je sice malý růžový jednorožec, ale umí stejné kousky, jako jeho velký bratřík. Pojďme se pokochat a slastně si zahopsat v této bezva kopii sonicoidních her!

Pokud je recenzována hra, ve které je hlavním hrdinou ježek Sonic, úspěch u čtenářů je vždy zaručen. Dnešní kousek je „Sonic“ jako vyšitý, leč ježka v něm neuvidíme. Proč? Protože se ve světě našeho malého pichlavého hrdiny objevila konkurence.

Je to růžové, má to špičatý rypáček a prasátko to není. Co je to? Espio! Pěkně vyvinutý jednorožík (ehm, nic jiného mne nenapadlo, takže prostě jednorožík…) se nám vetřel na naše monitory silou, která si pranic nezadá s marketingovou silou jeho velkého vzoru Sonica. Tancujíce svými prsty na klávesnici pohybujeme Espiem, skáčeme s Espiem, střílíme s Espiem a hlavně – snažíme se s Espiem dohopsat skrze hromádku levelů co nejdále. Klasika. Žádná inovace, žádný progresivní posun v oblasti arkádových skákaček, žádné extra bombastické překvapení. Skoro by se dalo říci, že tato hra zapadá do šedivého průměru miliónu podobných her. Ale NE! Dnes tomu tak opravdu není! Hratelnost v kontextu příjemné grafiky činí z Espios Legacy prima hru, u které lze sedět tak dlouho, dokud ji prostě nedohrajeme. Krizová místa jsou vybalancována mistrně tak, aby nás dvakrát-třikrát potrápila, abychom je v zápětí s vypětím více sil zdolali. Ten pocit poté určitě znáte, ano, je to slast.

Autor Big A (+ jeho tým) si sice vybral téma staré jako herní svět sám a taktéž trochu „vykradl“ ježkovu grafiku (….už jsem mu odpustil :-)), nicméně jako celek si se hrou poradil na výbornou. Hraje se to skvěle.