Didi Dertour Adventure

Multiplatformní skákačka s autíčkem skrze pouště, džungle a oceány. Kdo si potřebuje trochu vymýt intelekt jednoduchou hrou s příjemnou grafikou, nechť spustí Didiho a nechá se unášet po vlnách tisíckrát ohraného akčního tématu....

Mám tak trochu slabost pro hezkou grafiku. Mnohdy jsem schopen překousnout i lehce slabší hratelnost hry, pokud si ovšem hlavní designer hry kreativně vyhraje se svou fantazií a předhodí ji ve stravitelné formě "lvům", tedy nám, hráčům.

Dnes jsem s chutí sobě vlastní zatočil myškou za účelem spuštění gamesky Didi Dertour Adventure, kterážto stvořena byla v lesích a hájích našich nejbližších západních sousedů, a jejíž screenshoty u mne probudily nefalšovaný zájem. Slovo Dertour mi lehce vrtalo hlavou od okamžiku, kdy jsem jej zaregistroval, a měl jsem pocit, že jsem jej během svých dávných průzkumných výprav do Germánie kdesi zahlédl. Nebyl jsem schopen vybavit si kde a při jaké příležitosti se tomu tak stalo, ale vše se vyjasnilo v okamžiku prvního spuštení hry - Dertour je významná cestovní kancelář, která si evidentně nechala tuto hru vyrobit na zakázku za účelem plíživého marketingu. Tento fakt mnou lehce otřásl, protože zkušenost mi říká: "O co víc je hra na zakázku reklamizující, o to méně je hratelná a zábavná", nicméně jsem z profesionálních důvodů pokračoval v průzkumné misi snažíce se být nestranný a objektivní.

První, co nás udeří do zorniček, je velmi pěkná pestrobarevná grafika od prvního menu po vlastní herní obrazovky. Nechci být hnidopich, ale přesto se mi zdá, že těch barviček je tady tak nějak vždycky minimálně o jednu víc, než je třeba. Pominu-li úlitbu bohům ve formě sponzorských log, pak nejzajímavější částí po nastartování hry je krátké intro. V něm poznáme mladíka Didiho, který se rozhodl zaletět si na dovolenou do vzdálené Ameriky a - jak jinak - letí právě s cestovní kanceláří Dertour (...tady nám to chemicky čistě zavání marketingovou masáží!...). Didi po příletu na letiště v San Franciscu obdrží klíčky od červeného kabrioletu, se kterým se vydává na dobrodružnou cestu - a my s ním.

Samotná hra je v principu velmi jednoduchá - prostě skáčeme s Didim a jeho kabrioletem (v dalších úrovních například s motorovým člunem) skrze propasti a další nástrahy za účelem projetí určeného úseku. Za každou zdolanou překážku získáváme bodíky a můžeme také sbírat všelijaké bonusy, jejichž význam poznáme metodou pokusů a omylů (pokud jsme si již dříve neprosvištěli jejich popis v celkem dobře provedeném helpu). Hra je rozložena do několika úrovní, které jsou prošpikovány nepovinnými mezihrami. Tyto mezihry jsou obvykle koncipovány ve formě kvízu s několika možnými odpověďmi, což určitě neocení hráči, jejichž němčina je pouze na úrovni "ja - nein - scheisse". Pokud jde o zvukomalbu ve hře, pak osobně s ní nemám žádný problém. Prostě tam nějaká je a hlavně neruší.

Ovšem nyní se mílovými kroky přibližujeme k problému, který svou velikostí sráží tuto celkem slušně graficky provedenou hru do pekel. Ten problém se nazývá hratelnost. Pominu-li fakt, že se jedná o těžce neoriginální typ arkády, pominu-li škraloup ve formě podprahové reklamy, pak stoprocentně ztroskotám na totálně nevyvážené hratelnosti. Jinými slovy - když už tuto hru za cenu mohutného potu dohraji, pak jsem si jist, že se k ní budu velmi obtížně někdy vracet. A jak jsem již naznačil - hlavní designer hry si s grafikou sice vyhrál, ale hratelnost je opravdu tristní, takže mých 60% je spíše milodar na oltáři před modlitbou za spásu duše této hry než reálný odraz jejích schopností.