Dark Devorer

Páááácmaááán! Tisící první remake Pac-Mana již formou této recenze okupuje váš monitor. Ten dnešní je zase o něco zajímavější než jeho předchůdci a rozhodně si zaslouží vaši pozornost. Aby také ne, když je to klasika z nejklasičtějších!

Čím začít? U Pac-Manů to jde těžko. Bylo o nich napsáno tolik slov, kolik o žádné jiné hře (nebo se mýlím pane Doom?). Zkusme to tedy takto – byla jednou jedna malá hlavička, která byla hladová jako vlk, a i když neměla ručičky, nožičky, ba ani tělíčko, přesto se pohybovala rychle, neslyšitelně a optimalizovaně směrem ke zdroji svého chtíče, tedy ku žrádlu. A tahle kulička se – milé děti – jmenuje Prc-Man…ehm, pardon, Pac-Man!

Pat Maba je jméno autora dnešní hry, jejíž princip se opakovaně vrací do popředí zájmu všech freeware vývojářů už hezkou řádku let. Od popisné části herního principu (což je nošení dříví do lesa) přistoupím rovnou k hodnocení tohoto kousku. Graficky se jedná o povedený počin, zvláštěpak musím vyzdvihnout hezká pozadí screenů, která hýří barvami jako cirkus Berousek. Využití 3D možností Direct 3D povyšuje vizuální dojem o další stupínek výše, naopak AI (umělá inteligence) potvor je ve hře značně nevyvážená. Na jednu stranu jsou potvůrky nesmírně vlezlé a brutálně reagují na jakoukoliv změnu našeho pohybu, na druhou stranu – když jim po chvíli zamotáme hlavu - chodí jen sem a tam jako postřelená jehňata za svitu luny. Není to sice zásadní chyba, ale občas snižuje motivaci hrát.

Ale ano, v klidu si Dark Devorera zahrajte. Rozhodně nedojdete k újmě na vašem zdraví.