Bouncin Billy

Plošinovka, která grafikou neoplývá, o zvuku ani nemluvě. Panáček leze, skáče, sbírá a vyhýbá se nástrahám. Proč je právě tato na první pohled obyčejná hra recenzována? Přečtěte si.

Po shlédnutí prvního screenu hry Bouncin Billy jsem si říkal, že asi nebude mít ambice stát se plošinovkou všech plošinovek. Grafika nic moc, zvuky a hudba nic moc (a pořád dokola jako kolovrátek), herní princip starý pomalu jako já.

Nicméně jsem poctivý recenzent a každou hru hraji kam až to jen jde, abych si dostatečně "očichal", jakpak že to je s hratelností. První level se nastartoval a já přiložil své mnoha hrami ostřílené prsty na klávesnici. Panáček se pohybuje s mojí pomocí sem a tam, leze po žebříku, skáče na plošinky, padá do hlubin a hlavně sbírá několikapixelové míčky. V této činnosti nám brání různě položené "miny", kterých se za žádných okolností nedotýkáme z důvodu odsátí životadárné energie. No, posbíral jsem co se dalo a vzhůru do další úrovně a hraji, a hraji, a hraji. Okolo páté úrovně jsem si náhle briskně uvědomil, že jaksi nevnímám čas. V této chvíli mi to "scvaklo" - vždyt je to šílený horník Manic Miner! Pro ty, kterým tento název nic neříká - jednalo se o revoluční osmibitovou skákačku let osmdesátých, kterou naprogramoval tehdy čtrnáctiletý kluk.

Její kouzlo tkvělo v neuvěřitelně motivační hratelnosti, kterou se ještě dnes absolutní většině her nepodařilo překonat. Tímto si mne hra získala. Pokud máte rádi plošinovky s výbornou hratelností, neváhejte a hrajte. Těch 15 levelů stojí to zato.