Back 2D

Kdo nesbírá s námi, sbírá proti nám – to je heslo dnešní, ne příliš vyvedené, skákačky v již klasickém herním stylu 2D, aneb dva rozměry na tisíce způsobů.

Back 2D se řadí do žánru her, ve kterých běháte (Stupid Spaceguy), občas přeskočíte nějakou tu mršku (Mario), nemáte žádné pořádné zbraně (Giddy 3) a to jediné, co je smyslem vašeho života je sbírat (Pacman), sbírat (Manic Minner) a zase sbírat (Gianna Sisters).

Tak jako gumídci letěli po hopsinkách nebo šmoulové po Šmoulince, hlavní touhy předního představitele Back 2D, zajímavě pojednaného jako mladého neandrtálce, směřují k srdíčkům a lízátkům. Jsou to sice dost podivné zájmy na pračlověka, ale proč ne. Hra je rozdělena do jednotlivých levelů, z nichž žádný není pohyblivá a vše se odehrává vždy na jedné obrazovce. Každé kolo je jakousi dvojrozměrnou arénou poskládanou z plošinek, na nichž se válí sem tam uvedené předměty a skončí ve chvíli, kdy je vše vysbíráno. Žádné hledání východu, nebo něco víc. Ne, nic komplikovaného od Back 2D nečekejte. Nedočkali byste se!

A protože každý se něčeho bojí, ve hře jsou přítomny také strašné nestvůry, které nenechají našeho borce klidně spát. Jsou to drobné zelené housenky a občas něco horšího. Pokud je nepřeskočíte, tak můžete dát krásám života poslední sbohem.

Došlo vám nejspíš, že celou recenzi vedu v mírně ironickém tónu, jenže ono celé Back 2D působí bohužel přesně stejným dojmem. Nic nového v celé hře nenajdete a to staré a otřepané je bohužel ještě otřepanější. Celkový design je hodně podprůměrný a třeba délka skoku postavičky je nemožně dlouhá. Vždyť stačí dvakrát ťuknout a jste na druhé straně kola. V balíku Back 2D je sice ještě přidaný editor levelů, ale je stejně dořešený (nebo spíš nedořešený) jako celá gameska. Pokud si do sbírky chcete přidat další úlovek, tak si Back 2D zahrajte, ale pokud to není opravdu nutné, tak o hodně nepřijdete.