Riveting Ray

Jednu z prvních 3D her, Wolfenstein 3D, se pokoušel napodobit už nespočet vývojářů. Riveting Ray je dalším z řady. Narozdíl od některých jiných však vypadal setsakramentsky nadějně. Realita ale bývá většinou krutá...

Ze soutěže Four Elements jsme vám přinesli už několik velmi kvalitních kousků. Hra Riveting Ray se jí také zúčastnila a logicky by tedy měla na své předchůdce navázat. Není tomu ovšem tak. Ne že by šlo o titul vysloveně špatný, ale je... nedokončený.

Přiznává se k tomu sám autor. Nestihl prý dokončit vše potřebné, a tak odevzdal ne zcela hotovou verzi s pouhými třemi levely. Ty jsou ostatně zpracovány vcelku dobře, jen by se po typických chodbách hradů (říkali jsme přece, že jde o napodobeninu Wolfenstein 3D) mohla prohánět rozmanitější skladba nepřátel. Nezanedbatelnou otázkou je také rozloha levelů – větší místnosti a delší chodby by bodly... Asi jsme zhýčkaní předlohou z dílen id Software. Ale zpět k počinu Grega Blachuta. O co jde? Stejně jako ve Wolfensteinovi pouze a jedině o dvě věci: střílení a objevování tajných míst. První z jmenované dvojice je na tom relativně dobře. I když nepřátelé ničím výrazným nepřekvapí, neustále vás budou mít čím zaměstnat. Tajné místnosti jsou na tom o poznání hůře; jejich objevování je totiž naprostou hračkou, problémy nebudou mít ani pětileté děti.

Grafika je na tom podobně jako celá hra... nedokončená. Nevypadá špatně, ale čekali bychom víc. K mínusům musíme přičíst také z malého počtu levelů pramenící krátkou hrací dobu. Po pár minutách už nebude co dělat. Celkové hodnocení vás určitě nepřekvapí. Riveting Ray měl potenciál. Riveting Ray dokonce nese náznaky dobře odvedené práce. Trpí však nedotažením některých základních prvků. Uvidíme, třeba se Greg pochlapí a vypustí do světa novou verzi hry, kde napraví, co nyní zkonil.