Hign Noon

Ve dvou se to lépe táhne, říká prastaré přísloví. Nejenže platí dodnes, ale svůj význam má i ve světě počítačových her. Jak dokazuje náš dnešní titul - nemusíte mít dokonalý singleplayer, hlavně když se dokážete zabavit ve dvou!

High Noon je předělávkou staré klasiky, která byla předělávkou staré klasiky. Zní to bizardně, ovšem skutečně je tomu tak. Stejnojmennou hru nám nabídl tvůrčí tým Ocean již před pětadvaceti lety. Tehdy se jednalo o remake titulu Gun Fight, jenž vyběhl ze stájí společnosti Midway dokonce ještě o jedenáct let dříve. Potenciál by tu tak jistě byl, ovšem hra samotná je tak nějak… jak to říci slušně a neurazit… nesplnila prostě má očekávání. Špatná grafika, otřesná hratelnost a to je jen začátek. Nevím, co jsem si sliboval. Výsledek však v žádném případě nekoresponduje s mými očekáváními.

Hned v úvodním menu mne zarazila nepřítomnost myši. Inu dobrá, vždyť to je předělávka konzolového titulu, slovíčko „ale“ jsem ovšem začal používat častěji, než by bylo zdrávo… Děj hry je opět zasazen na Divoký Západ, což je na první pohled volba správná. Doba jako stvořená pro stovky pistolníků, kterým šlo buďto o peníze, nebo jednoduše o radost z boje. Já jsem odjakživa na peníze nebyl (no tak možná trochu…), takže jsem uvítal, že se bude jen střílet. O tom, že to bude taaaaaak děěěěssnnnněěě nudné se mi ale nezdálo ani v tom nejhorším snu. Základní námět je vskutku jednoduchý. Na dvou stranách obrazovky proti sobě stojí dva panáčci. Vy se zhostíte role jednoho z nich a pomocí svého věrného, bohužel ne vždy nabitého, koltu se pokusíte poslat nepřítele do věčných lovišť. Hratelnost je nulová, neboť se pořád jedná o to samé.

Pohnete se nahoru a vystřelíte… pak dolu a bum! Celá „obtížnost“ spočívá pouze v hledání té správné cesty, jak dopravit kulku protivníkovi mezi oči. Vůbec tedy nechápu přítomnost hned tří různých obtížností. Ta nejjednodušší se od té rádoby nejtěžší v ničem neodlišuje. Co se mi na druhou stranu velmi zamlouvalo, bylo často se měnící prostředí. Těch je ve hře hned několik a po každé ukončené hře se přemístíte do nové lokality a začínáte nanovo. Pochválit musím i hru ve dvou. Protože jestli je počítačový protivník tupý, ten skutečný jistě ne a právě ve dvou se dá u hraní bavit nejlépe, že?

Co ale nechápu je, že se hra nechutně kousala! I přes malé hardwarové nároky se seká i na těch nejsilnějších strojích, což jistě není dobrá vizitka grafického enginu. Když už jsme u té grafiky – opět bych nerad byl sprostý, takže se držím gentlemanských zásad – nic moc. Hudbu kvůli všudypřítomnému sekání bohužel posoudit nemohu. Jediné, co o ní mohu s klidným svědomým prohlásit, je, že ve hře skutečně je přítomna. High Noon jsem pořádně rozcupoval, ale věřte mi, máte-li po ruce někoho, s kým byste si rádi zahráli ve dvou, není to zase až tak špatná volba…