Blast

Scorched Earth byla tak nadčasová hra, že i po několika letech jsou její předělávky stále aktuální záležitostí. Blast ale nově nabízí třetí rozměr, ovšem bude to stačit? Odpoveď hledejte v naší recenzi.

Na legendu všech legend, Scorched Earth nebude tak těžké si vzpomenout. Moje srdce dosud ještě nevychladlo od dob, kdy jsem tuto půvabnou hříčku po večerech hrával a o jejích nesporných kvalitách jistě svědčí i to, že si stále drží své pevné místo mezi těmi všemi výdobytky moderní techniky a ani za ta dlouhá léta jsem se neopovážil ji smazat. Nyní je tu však další remake Schorched Earth, který se ovšem od svých předchůdců odlišuje. Čím? Na lehkou otázku lehká odpověď - ničím.

Hned na začátek potěším všechny rýpaly, když popřu svou předchozí větu. Jistě, Blast je sice stoprocentní kopií lety již omšelého námětu, ovšem zpracovává ho dosti osobitým způsobem. Tedy opět uveďme věci na pravou míru – pouze co se technického zpracování týče. Nezvykle bych si totiž dovolil začít audiovizuálním zpracováním, jenž nově přináší třetí rozměr. Tato suchá formulace vám asi moc neprozradí, ve výsledku si však buďte jisti, že se v žádném případě nejedná o pozitivum. Engine je totiž postaven na bázi programu Dark Basic, s nímž - nutno říci - jsou pouze samé problémy. Jakékoliv efekty prakticky chybí, fyzikální model snad ani nestojí za řeč, nemluvě o tom, jak je vše pomalé a rozmazané. Ostatně, co bych se zde zbytečně rozhořčoval, okolní obrázky budiž nevyvratitelným důkazem toho, že na Blast se nedá koukat.

Teď asi čekáte, že jsem začal tím horším a postupně budu přecházet v pozitiva hratelnosti. Chyba lávky! Ani na tomto poli hra nesbírá úspěchy i když by teoreticky měla. Pojďme si ve stručnosti vylíčit, o co ve hře jde. Samozřejmě jde jen o to, přežít a zlikvidovat nepřítele. To nebude zase až tak lehké, k dispozici sice máte bazuku, ale jak známo, je to zbraň účinná, nicméně ne zrovna vhodná na přesnou manipulaci. Každému výstřelu ale předchází několik sekund pečlivého zaměřování a propočítávání všech možných situací. Musíte dát pozor na vítr a vůbec se vyvarovat všem přírodním živlům. Zní to opět složitě, ovšem opět je to jednoduché. Kvůli zmíněnému špatnému fyzikálnímu modelu totiž ani přítomnost větru nepoznáte. Hratelnost celkově mohu hodnotit jako jedinou dobrou věc, ale v porovnání s ostatními jsou její kvality zanedbatelné.

Tradiční dilema na konec, tedy či zatratit nebo vychválit, tentokrát nebude složité. Blast se sráží do kolen sám a ani k tomu nepotřebuje příliš pomoc. Otřesnou hranatou grafiku navíc doplňuje nic moc hratelnost a ve výsledku můžeme hovořit pouze o průměru. Tedy spíše lehčím podprůměru.