Arcadians

Už dlouho jste neměli pocit, že jste zachránci světa? Už dlouho jste si nezahráli hru, která vypadá jako retrospektiva do herní historie? A stýská se vám po tom? Možná, že by vám tedy Arcadians přišly k chuti.

Já vím, já vím. Asi už tohle téma her znáte moc dobře a není třeba vám jej nikterak komentovat. Ale snad alespoň rámcově, abyste si třeba potvrdili vaše těžké obavy. Skutečně budete opět ovládat raketu, jež se bude snažit všemi dostupnými prostředky zlikvidovat obrovský nálet cizáků, kteří přicházejí k Zemi s jediným cílem - zničit ji.

Příběh je zřejmě jasný již každému, pro nastínění průběhu hry bude stačit jedno souvětí. Hordy nepřátel seřazených v řadách do jakési formace se pohybují sem tam po herní obrazovce, střílejí na vás a udržují si pevnou formaci až na jisté výjimky, které se vydávají k samostatným výpadům. Tyto výpady jsou zřejmě to nejnebezpečnější, co vás ve hře potká, zvláště když se k nim přidá i střelba z oné formace, mže být o problém postaráno. Bohužel zde musím podotknout, že technická úroveň téhle hry není nijak valná. Už jsem to naznačil v perexu, když jsem řekl, že Arcadians vypadá jako retrospektiva do herní historie. Určitě mi dáte za pravdu, pokud se podíváte na obrázky. Tedy jen v případě jestli jste se právě neprobudili ze zakonzervování v roce 1989. Žalostná úroveň grafiky ještě navíc podpořená absencí zvukového doprovodu, dává dohromady tak bídnou bilanci technického provedení, že až škoda mluvit.Abych ale jen nekritizoval, neopomenu připomenout, že hra nabízí i možnost multiplayeru.

Zdá se vám to divné, jak takováhle hra může mít multiplayer? I mně se to zdálo poněkud zvláštní. Ale není v tom žádné kouzlo - hráči prostě hrají jeden po druhém. Když prvního zabijí, jde na řadu druhý. Ale tím se v postatě multiplayerové napětí ztrácí, takže zase takové plus to pro hru není. I když, není hra stará osvědčená klasika?