Aeolianation

Někdo by řekl: „Máme tady další tuctovou vesmírnou 2D střílečku.“ Někdo jiný zase: „Máme tady kvalitní zábavu na blížící se studené zimní večery.“ Jenže co z toho je pravda? O tom se můžete buďto přesvědčit sami a nebo dát na naši recenzi.

Někdy nám vývojáři pomohou a hned z názvu můžeme vytušit, oč se v jejich hře jedná. Ovšem někdy, a to nutno podotknout, že se tak děje poměrně často, nám název neřekne nic. A právě to je případ dnes recenzované hry jménem Aeolianation. Nehledejme však za tímto roztodivným názvem nic neobvyklého a protože jsem si dnes dal předsevzetí, že nebudu nikomu lhát, prozradím vám hned v úvodním odstavci, že se jedná o titul dost neoriginální, s tuctovým námětem, doslova trapnými zvuky a co více; v jejím žánru se najdou i tituly mnohem, mnohem kvalitnější. A do jakého žánru že Aeolianation patří? Ti bystřejší a nebo ti z vás, co muka čekání nevydrželi a očko jim uklouzlo trochu níže, už vědí, že je to střílečka. Vesmírná střílečka. 2D vesmírná střílečka.

Někomu by pojem „2D vesmírná střílečka“ mohl prozradit mnoho, ale přece jen povolání herního recenzenta v sobě zahrnuje i obeznamování čtenářů se všemi detaily recenzovaného titulu a já tak tedy musím učinit. Ale přejděme k věci. Aeolianation vám nenabídne mnoho, ale i to málo, co můžete spatřit vašemu oku nebude lahodit. Začněme tedy hodnocením grafiky, je to sice nezvyklé, ale myslím si, že pokud už nám japonští vývojáři nemohli nabídnout nějaký originálnější koncept, čekal jsem alespoň lepší vizuální zpracování či něco, co by mě donutilo si hru stáhnout a doporučit vám ji. Bohužel nestalo se a tak na vás čeká, ovšem pouze v případě, že to risknete a gamesu si stáhnete, klasická dvourozměrná grafika se všemi svými klady i zápory. Převažuje však spíše to druhé v pořadí. Přece jen 2D kabátek je přežitý i v oblasti freewaru a už se prostě nehodí. To by mi ani tak nevadilo, ale třeba taková Da Shoota vám v o mnohem menší velikosti nabídne nejen lepší technické zpracování, ale i nepopsatelně lepší zábavu. A přesto je rovněž ve dvou rozměrech...

Ve hře nejde o nic jiného, než se se svým vesmírným korábem prokočírovat skrzevá mnohanásobnou přesilu až k vytouženému cíli. To je jednoduše řečeno všechno a mám-li být upřímný, tak rozvitou větu bych asi o herním konceptu neposkládal. Jedete, uhýbáte, střílíte, snažíte se přežít. Potkáte bossa, zastřelíte ho, ejchuchu, hurá, všichni se radují a najednou KONEC. Zapomenout nesmím ale ani na otřesné zvuky, o jejich popis vás bohužel připravím, jelikož jsem mravů slušných a ani šéfredaktorovi by se patrně nelíbilo, kdybych své názory prezentoval slovíčky, které můžete zaslechnout leda tak v hospodě při půllitru a probírání stávající politické situace…O hudbě už radši ani nemluvím:-)

Aeolianation vám tak doporučit prostě nemůžu. Nenabízí nic nového a i když to zní divně, nic extra špatného (snad kromě hudby) jsem na ní nenašel. Ovšem vše už tady minimálně pětkrát máme a nechápu tedy, nač to zpracovávat znovu a znovu. Na závěr postačí jediné slovíčko: NEBRAT! (to je můj subjektivní názor. ;))