A-Yopulus II: The next Moon

Na první pohled klasická vesmírná střílečka, po bližším prozkoumání však zjistíte, že A-Yopulus II s podtitulem: The next Moon v sobě skrývá malinko více. Bohužel ale opravdu jen to malinko. ;)

Itálie, země olivám a závodům zaslíbená. Dalo by se říct, že co má dvě nebo čtyři kola a dokáže to jet kolem tří set kilometrů v hodině, řídí jezdec původem z Itálie. Motorkám vévodí Valentino Rossi, formulím zase Michael Schumacher. Ale co to? Schumacher, jakožto Němec, samozřejmě na první pohled se slunnou Itálií nemá pranic společného. I touto malou oklikou se ale dostáváme do historického státu, kterého dominantou není žádné jiné město, než Řím. Stačí totiž vzpomenout na pekelný stroj, díky němuž je chladný Němec tak znám – Ferrari. Připočtěte ještě charakteristické záplavy v Benátkách, oděvní značky jako Diesel a mnoho dalších slavných osobností, jako třeba Silvio Berlusconi, či Leonardo da Vinci. Jedním slovem; Itálie je státem mnoha tváří, ovšem v porovnání s ostatní evropskou „chudinou“ nemá ani zdaleka tak širokou vývojářskou základnu. Přiznám se, že jsem doposud neměl s italským titulem žádné štěstí. U mne se tedy jedná u premiéru, jaké to bude u vás?

Bez jakýchkoliv velkých řečí přejděme přímo k náplni samotného hraní, jenž je obzvláště „originální“. Zhostíte se totiž role velitele vesmírné lodi a vydáte se nakopat nepřátelské zadnice. Nebude to ale až tak slavné; tak zaprvé hra disponuje neuvěřitelně zbabranou grafikou, kterou nezachraňuje ani jakžtakž ucházející trojrozměrné zpracování. Za druhé by se slušelo zdůraznit, že o nic jiného, než tupé střílení, tentokrát skutečně nepůjde. Loďka… Bum! Šipka dolů… Bum!… Nahoru a bum! Občas také nějaké to ratatata ;) A tak pořád dokola. Pro někoho zábava, pro mne bohužel nudný stereotyp, který po čase sklouzne do pozice „Když už jsem to stáhl, musím to dohrát a objevit na hře nějaká pozitiva.“ Věřte tedy, že pokud u hraní nějakou tu minutku skutečně vydržíte, opravdu se dočkáte – pravda nikterak výrazné a za zmínku stojící, ale přece jen v porovnání s ostatními ve hře přítomnými prvky se jedná o platný argument – zábavy.

Celá hra na mě ale působila hrozně nevyrovnaným dojmem, skoro jako na houpačce. Pěkné animace střídaly rozmazané textury v nízkém rozlišení a hratelnost k mému udivení negradovala tak, jak by asi bylo zdrávo. Abychom ale jen zbytečně neplkali o průměrnosti, musím vyzvednout neskutečně chytlavý soundtrack. A to prosím až do výšin nebeských, odkud nikdy nespadne! Skvělé remixy vesměs známých hitů doplňují už tak příjemnou temnou atmosféru… Za to tedy těch 15 % k 50, jež by si hra asi bez skvělého ozvučení odnesla. Na co ještě čekáte? Hledáte průměrnou vesmírnou střílečku, která neurazí a dá se skvěle poslouchat? Jste na správné adrese.