Mario's Adventure

Stát se legendou znamená na poli showbusinessu, do kterého spadá i herní odvětví, podobnou zkázu, jako když vypukne hromadná epidemie moru. Člověk musí chodit skoro kanály, aby na něj zpoza rohu nevybaflo mrně s legendou na čapce. Aby v rohlíku nenašel srolovanou vlaječku s podobiznou idolu a textem "Kup si mně!". Aby vaše děti nepřišly domů s nepřítomným výrazem, mydriázou a přiblblým úsměvem, řkouc: "Já chci toho panáčka!"
Ne! Jediná cesta, jak něco znevážit, je poskytnout to zadarmo. Lidé pak mají pocit, že je toho dostatek, ztratí to punc vyjímečnosti a najednou lze s idolem vytírat mezičesnekový sektor. Mário má zvláštní postavení. Je to nákaza horší, než jsem výše popsal. Její smrtelnost dlí v tom, že na ní neplatí fyzikální zákonitosti trhu. On je totiž populární i když je úplně zdarma. Vývojáři by se dali nazvat užitečnými idioty, neboť nejen zadara, ale ještě s nadšením činí to, co Nintendo vyvíjelo za peníze. Nebýt toho návykového skrčka, nebál bych se ten ošklivý termín o idiotech ustavit za jedinou pravdu tohoto článku. Ale nehopsejte a nesbírejte coiny, když je všude tolik barevné grafiky a roztomilé hudby. Je to se mnou horší, než jsem čekal. A vakcína v nedohlednu...