Běžný uživatel internetu a čtenář naší super Freegame.cz si nedovede představit, jaké to je být zástupcem našeho šefíka a majitele serveru. Ale tohle nebude o něm, nýbrž o mé každodenní práci v redakci shrnuté do několika zákonů a pouček. Ti z vás, kteří nemají nějakou zkušenost s vedením serveru a lidí, asi nepochopí mou potřebu svěřit se. I když pochybuji o tom, že to vůbec někdo pochopí. Kdo vydrží až do konce, doví se to ;) Pracovně jsem tento článek nazval Márfiho zákony o Freegame.cz...

Pravidlo č.1 - Redakci se věnuj: jsi-li klidný ; jsi-li nejméně 4 hodiny po dvouhodinové školní slohové práci ; musíš-li zítra odjet na dvoutýdenní dovolenou.

Negace pravidla č.1 - Nevěnuj se redakci: chce-li se ti na záchod ; jsou-li 3 hodiny ráno ; pokud už máš hlavu jak škopek.

Zákon kontaktování šéfa: Šefíka kontaktuj jen ve chvíli, kdy hrozí kolaps systému nebo když došlo k výbuchu v místě uložení serveru.

Zákon zákazu kontaktování šéfa: V žádném případě nekontaktuj šéfa ve chvíli, když jsi udělal fatální chybu, která má za následek kolaps systému či výbuch v místě uložení serveru.

Dodatek k předchozímu zákonu: Stejně by se ti nejspíš nepodařilo ho kontaktovat.

Z toho plyne poučení: nemá cenu šéfa kdykoliv kontaktovat...

Tato pravidla a zákony jsou těmi nejdůležitějšími, vše ostatní už se dá nějak přežít. Můj pracovní den tedy začíná ve chvíli, kdy se vrátím ze školy (nebo o víkendu od rána) a končí totálním vyčerpáním a zdeptáním redakcí natolik, že jsem nucen počítač násilně vypnout, i když se to nemá dělat. Jako první se musím podívat na vzkazy čtenářů a případně je promazat, pak se mrknout na redakční nástěnku a pobavit se s redaktory o tom, kde a jak splašit nějakou tu gamesu k zrecenzování. K těmto dvěma krokům se vztahují a vždy stoprocentně platí tato pravidla...

Pravidlo vzkazů: Každý den se mezi vzkazy od čtenářů objeví minimálně dva sprosté, tři vulgární a čtyři nesmyslné. Ze čtyř nesmyslných mají dva asi tisíc znaků a minimálně jeden obsahuje pouze text: "Zde napište svůj příspěvek.." Naštěstí mi jejich mazání trvá 0.2321 sekund, tudíž si nekazím náladu příliš dlouho.

Dodatek k pravidlu vzkazů: Pokud to dělám v noci, většinou se netrefím a smažu předchozí popř. následující vzkaz, který je naprosto v pořádku...

Pravidlo shánění games: Každý den projet minimálně deset freeware herních serverů z celého světa mi zabere asi půl hodiny. Bohužel pouze na každém jedenáctém se nachází každý den jedna nová hra.

Dodatek k pravidlu shánění games: Většinou už ji ale v našem velkém archivu máme.

Poznámka k dodatku k pravidlu shánění games: Pokud v našem velkém archivu ještě není, pak nejde spustit na mém PC nebo už si jiný redaktor zabral dříve než já.
Z toho plyne poučení: Nemá cenu hledat nové gamesy a brouzdat po herních serverech. (Nebo být mnohem rychlejší)...

Každý aktivní redaktor se vyznačuje tím, že píše recenze. Když ji ale napíše, někoho jiného čeká její opravení a schválení. A to je asi ta nejhorší práce, kterou si vůbec člověk z naší branže dokáže představit. Naštěstí máme korektorku, která začíná být sice také silně znechucena, ale ještě drží. Dříve to bylo všechno na mně, a tak jsem se nejednou vrhal z okna. (poznámka: naštěstí jen z přízemí, takže se mi většinou nic nestalo). No posuďte sami, kdo má tohle vydržet...

Zákon neučení se z chyb: Nikdo se z chyb neučí a pořád dělá ty stejné. Když někdo neví kam napsat čárku a kam ne a nezjistí to ani od kolegů, většinou si tipne. Tam, kde má být, ji nedá a obráceně. Nejhorší jsou případy, když ani po násilném vtlučení pravidel o psaní čárek do hlavy se chyba stále opakuje. Stejné je to s psaním zájmena jenž a jeho skloňováním.

Z toho plyne poučení: Používej jen věty jednoduché, nikdy souvětí. Nepoužívej slovo jenž, i když ho používáš v jednoduché větě.

Dodatek k poučení: Pokud se v jednoduché větě vyskytuje slovo jenž, tato věta je přinejmenším divná.

Jen málokdy se stává, že je recenze naprosto bez chyby. Pokud se tak stane, vysvětluji si to náhlým oslněním mysli. Tento děj se ale většinou nezachová do napsání další recenze, která je již opět plná hrubek. Vidíte, jak těžká je to práce a možná byste na mém místě také někdy nejraději celou redakci vyvraždili.

V neposlední řádě je moje práce schvalovat již opravené recenze a připravovat je k vydání ve stanovené datum. Když už mám hlavu jako škopek, musím se nejméně dvakrát podívat do fronty, jestli jsem už na daný den dvě recenze neschválil. Pokud to tak je, většinou se do fronty ještě jednou pro kontrolu podívám. To už je většinou venku tma, jsem unavený, seschlý, vyčerpaný a otrávený. V průběhu dne mě kontaktuje postupně celá redakce, a tak snad chápete, že se raději schovávám v ICQ za červenou kytičkou. Před samotným ukončením práce v redakci mě čeká ještě jednou promazat nesmyslené a vulgární komentáře od některých nudících se čtenářů a ještě se stihnu vyděsit pohledem na právě přidanou recenzi s plno souvětími. Těsně před odhlášením ze systému se mi ještě stihne seknout počítač, už se ani nesnažím a resignovaně PC ručně vypínám. Zase až zítra...

Pro ty, kteří čekali, že se doví důvod mé touhy svěřit se, mám dobrou zprávu. Je totiž prvního dubna, tak proč si trochu nezažertovat. Vše, co jste tedy četli, je smyšlené. Moje práce je pouze sedět před monitorem a každých deset vteřin obnovovat stránku s Freegame pro případ, že došlo ke kolapsu systému. Těm, kteří tento vtipně pojatý článek nepochopili, se omlouvám a od kolegů čekám, že aspoň ti to pochopili. Pokud se zde vyskytují pravopisné chyby, musím podotknout, že mé oslnění mysli právě před pěti minutami vypršelo...