Jedna z mých nejranějších hráčských vzpomínek patří legendě SimCity. Byla to moje první strategie/budovatelská hra a značně ovlivnila můj výběr oblíbených žánrů. Také mě do značné míry obohatila v angličtině a jméno SimCity se prostě stalo nedílnou součástí mého života. Vydejte se tedy se mnou do minulosti a objevme počátky a zrození jedné z nejvíce oblíbené značky her. Will Wright
Říká vám to jméno něco? Napovím výrazy jako The Sims, The Sims 2, Spore, SimFarm, SimAnt a… SimCity. Ano, Will Wright se podílel na těchto zmiňovaných hrách, ale do síně slávy a historie ho zavedlo jeho dítě SimCity. Nejedná se ovšem o jeho první počin, tím bylo Raid on Bungeling Bay (Commodore 64) v roce 1984 a dalo základ City světu. Wright zjistil takovou maličkost, že tvoření světa pomocí level editoru v oné hře je pro něho zábavnější než hraní jí samotné. A tak se zrodil nápad…
Will Wrightovi bych chtěl do budoucna věnovat samostatný článek, prostě se jedná o ikonu herní branže a dnes se tu chceme bavit o něčem přeci jenom jiném.

SimCity a těžký porod
Will Wright je rozhodně guru a génius, ale vždy se za výtvorem skrývá mnohem více, než se zdá. Během tvorby a vytváření SimCity byl Wright doslova fascinován plánováním měst a mnoho specializovaných knih (například „System Dynamics" od Jay Wright Forrester – dík, Wiki), a dokonce příběh od Stanisława Lema „The Seventh Sally“, kde jeden schopný člověk vytvoří umělé miniaturní město s vlastním životem, ovlivnilo jeho práci, což je jenom dobře.
Ovšem nikdo v té době netušil, že by se mělo jednat o hit. Různé konsole měly svých her dost a PC se teprve dostávalo do středu pozornosti jako nástroj, kde se dají hrát hry. Věřte nebo ne, ale první verze SimCity (starý název Micropolis) byla hotová už v roce 1985 pro Commodore 64, ale nikdo ji prostě nechtěl vydat. V té době se jednalo o opravdu revoluční myšlenku a styl, což u vydavatelů většinou nevyvolává velké nadšení a jistotu výdělku. Vše se změnilo až za dlouhé čtyři roky.

Maxis aneb z trpaslíka gigantem
Will Wright hledal spřízněnou duši, až ji nakonec našel v Jeffu Braunovi. Ten roku 1987 zakládal maličkatou firmu Maxis a přizval Wrighta jako společníka s tím, že právě SimCity bude jejich první hra, kterou vydají. Nejspíše netušili, co je do budoucna čeká. Díky nečekanému a obrovskému úspěchu jejich simulační prvotiny na sebe nenechaly čekat další díly, jako SimCity 2000 a následně i jiné než „městské“ hry. Objevily se takové hry jako SimAnt, SimFarm, SimTower (má oblíbená), SimIsle a další. Všechny měly jedno podobné, hráč začínal s málem a postupně vybudovával velké a fungující projekty nebo třeba rozšiřoval teritoria mravenišť.

I když hvězda zářila, konec devadesátých let minulého století znamenal pro Maxis potíže. Hry jako SimCopter nebo The Crystal Skull byly komerčně neúspěšné záležitosti a firma se dostala do problémů, které nakonec vyústily v koupi společností EA v roce 1997.

Z tohoto činu se ale přesto urodilo něco velmi pozitivního. Byla to hra The Sims, která se stala obrovsky populární a výdělečnou sérií (jedna z mála věcí, co se EA opravdu povedlo), nebo příjemná simulace života ve Spore a časem se objevily i další SimCity hry. Nyní vychází poslední díl pojmenovaný po originální hře „SimCity“ a první ohlasy novinářů jsou kladné.

Co je to vlastně za hru?
Je docela možné, že po více jak dvaceti letech a pomalém ústupu Simher se může objevit někdo, kdo s tímto žánrem nebo titulem nepřišel do styku. Koncem 80. let minulého století byly hry spíše jednoduché a sázelo se na prověřenou klasiku, kterou lidé budou kupovat. Proto přijít se simulací stavění města, kompletní ekonomikou, detailní grafikou a absolutně originálním tématem bylo prostě… nebezpečné.
Hra začínala na holé pláni (možnost si upravit vodu, lesy, kopce, prostě vše už před samotným začátkem hry), kde hráč postupně začal stavět elektrárny, silnice, residenční/komerční/průmyslové čtvrtě, policejní stanice, školy… naprosto vše, co takové město obsahuje a potřebuje. To je ovšem pouze začátek, jelikož město potřebuje finance a vy je musíte nějak vydělat. Proto SimCity obsahovalo velmi propracovanou ekonomiku a systém daní a městských potřeb. Už to byla nevídána věc, ale Wright šel ještě dál.
Hráč si mohl vybrat z předem připravených scénářů různých známých světových měst z různého období a nestarat se až tak moc o výstavbu města, ale o dosažení požadovaného cíle. Například Detroit roku 1972 byl prolezlý zločinem a vy jste ho museli potřít a vymýtit. Nebo Tokio a populární útoky Godzilly… řekl jsem Godzilly?

To je další absolutně úžasná věc na SimCity – katastrofy. Tornádo, záplavy, zemětřesení nebo útok monstra bylo možno nastavit jako náhodnou událost nebo ji přímo vyprovokovat. Jako malý jsem tuhle část naprosto miloval. Když jsem prostě zaplnil mapu svým městem a uložil, vypustil jsem na svůj výtvor hromadu neštěstí.


Ambice hráče byly limitovány pouze velikostí mapy nebo schopností plánovat. Bohužel open-source verze je nyní nehratelná, ale kdokoliv si může stáhnout kompletní kód hry a třeba z něho vytvořit něco nového. Doufejme, že se klasika vrátí v online podobě.