Miniracer

Dálnice je plná aut, zátarasů a sebevražedných bláznů. Kdo by v tomhle chtěl závodit s časem? No přece vy, nejlepší závodník pod sluncem. Vyberte si bourák a jděte do toho!

Tahle závodní hříčka na sobě na první pohled nedává nic znát, ačkoli, až ji poznáte, budete možná sdílet názor, že je paradoxní. Nemění se však nic na tom, že nejdříve usednete pod kapotu rychlého stroje, zařadíte a budete se snažit projet co nejvyšší rychlostí určenou závodní trať. Jenže nepůjde o to být první. Dnes totiž půjde o to být v cíli. Tedy přesně dle hesla, které platí například i pro cyklistický závod Tour de France, že není vítězství jen vyhrát, ale vůbec vše dokončit. Proti vám totiž bude stát nesmírně schopný a obtížný soupeř. Nečekejte ale žádné slavné jméno nějakého automobilisty, tím soupeřem si totiž budete vy sami.

Ovšem pozor. Ještě dříve než se posadíte za volant a sešlápnete pedál plynu, čeká vás výběr, v jaké káře vůbec pojedete. Ale nenechte se zklamat a dopředu vezměte na vědomí, že ta nabídková škála, jež je vám předložena, není zrovna obsáhlá. Prakticky to znamená jen dva vozy, a to Viper a Mercedes. Ať už jste příznivci té či oné automobilky, dnes rozhodně nedostanete jakékoli potvrzení toho, že právě ten váš oblíbenec je lepší, protože oba vozy mají shodné jízdní vlastnosti, nebo jsou natolik podobné, že jsem je nepostřehl. Nyní se ale dostávám k meritu věci a tím je samotný „závod.“ Píšu skutečně závod v uvozovkách, protože v Miniracer se závodí tak maximálně s časem a nebo s vlastní nešikovností. Dostanete se totiž na silnici, kde probíhá poměrně čilý civilní dopravní ruch. Vaším úkolem je dojet co nejrychleji do cíle. Dojet znamená neabsolvovat během té cesty žádnou kolizi, což není snadné nejen kvůli zmiňovanému civilnímu ruchu, ale také kvůli různě rozmístěným zátarasům na silnici. I když ani to není všechno. Co je velmi nepříjemné, je rychlá akcelerace vámi ovládaného vozidla. Je skutečně veliká, navíc ovládání se v takových rychlostech stává ještě citlivějším, pročež se občas stává auto neřiditelné. Nakonec to klidně může dopadnout tak, že ačkoli vlastníte pod kapotou řádově několik stovek koňských sil, pojedete po silnici velmi opatrně. Sebemenší otření se o jiný automobil či zátaras znamená totiž konec.

Jak jsem řekl, závodíte s časem. Za každou vteřinu se vám přičítá určitý počet bodů, jenž na konci znamená vaše skóre. Logicky tedy, čím menší, tím lepší jste jezdec/kyně. Zbývá podotknout, že jediné, co můžete během jízdy srazit, jsou blázniví sebevrazi. Ti na sebe zřejmě chtějí upozornit, což usuzuji z jejich rukou, jež drží až do poslední chvíle rozpažené. Jejich škoda, předváděčka končí pěkným mlasknutím a rozprsknutím se a na vaše bodové konto se přičte dalších dvě stě bodů, nicméně za tu legraci to stojí. Tím se ale dostávám ke zpracování, které by se dalo považovat za slabou stránku hry Miniracer. Grafika je taková schematická, nemastná neslaná. Výbuchy auta při zvláště silné kolizi nejsou nijak extra, slabší nárazy nejsou animovány nijak. Okolo silnice vidíte velmi chudou a jednotvárnou přírodu. To, co se vám line z reproduktorů, také za moc nestojí. V menu je to jakási rádobydrsňácká hudba, při závodě slyšíte zvuk motoru, případného zabrždění a kolize. Celkem chudé, že?

Bohužel, jde jen o jednu trať a ta se navíc vůbec nemění ani tak, že byste například při jednom spuštění potkali deset aut v jednom místě a jindy zase jinde. Ne, zde stačí odpozorovat, kde jsou ta nejnebezpečnější místa, abyste se jim příště lépe vyhnuli. Na atraktivitě to pak gamese dost ubírá, stává se značně stereotypní. Dokud však do cíle nedojedete, budete mít stále motivaci se o to znovu a znovu pokoušet. Jakmile se tam však jednou dostanete, nebudete mít proč si tuhle gamesku znovu zapnout.