Masakr v Shallowgrave

Zajímavý název vskutku originálního díla – v malé americké vesničce se z tamějších vidláků stali zombivci a otevřely se tu samotné brány pekelné! A váš úkol je zřejmě jasný, to vše ve velmi humorném provedení!

Dnes snad již bezkonkurenční král textovek Petr Kain se po své parodiální sérii ze Středozemě vrhl na remake jedné starší textové hry Masakr v Shallowgrave od Františka Chmelaře. Ač úvodník této recenze hlásá originalitu díla, mluvíme tu spíše o originalitě díla původního – to jen tak na okraj. Proč se KaiN vrhl právě na předělávání cizí hry a nikoli na vývoj dalšího titulu vlastního? Inu, dle jeho vlastních slov byl Masakr textovkou, která jej před deseti lety motivovala k jeho vlastní tvorbě a mohla by být tedy skvělou tečkou (?) za jeho dosavadními výtvory.

Vše se točí okolo zombivců, lépe řečeno celé vesnice a přilehlého okolí plného zombivců. Vy sem přijíždíte jakožto samozvaný exorcista, který na podobné blbiny nevěří a nechává si od naivních lidí platit za domnělé vymítání všeho možného neřádstva. Jaký však šok, když při příjezdu do vsi skutečně shledáváte toto místo plné živoucích mrtvol? Zní to jako horror, skutečnost je ale taková, že se jedná o nehoráznou parodii, která zesměšňuje kde co. Byl-li vtip v předchozích KaiNových hrách skutečně skvělý a na úrovni, pak zde jsme ještě o kousek dál a jedná se o nejčernější a nejnechutnější humor, s jakým jsem se kdy setkal. „Vtipné“ nejsou ani tak popisné texty jako spíše řešení jednotlivých puzzlů, při nichž je použito často velmi, opakuji VELMI radikálních a brutálních metod. Vše kolem vás je totiž nemrtvé a hlavní hrdina tudíž nezná slitování. Jak je asi z mých slov patrné, na Masakr v Shallowgrave budete potřebovat opravdu silný žaludek.

Bohužel oproti původním Kainovým dílům je zde právě kvalita puzzle (a tedy celková hratelnost) o dost nižší. Možná je chyba ve mně, ale zatímco u hobitů jsem až na pár výjimek (tvrdých zákysů) drtivou většinu problémů dříve či později vyřešil, u Masakru tomu tak nebylo a zaseknul jsem se nejednou – mnohé způsoby postupu jsou totiž docela nelogické a navíc vám není příliš řečeno, co máte udělat dále. Herní plocha tentokrát není rozdělena do kapitol, což je možná onen kámen úrazu, a vy zkrátka chodíte z jedné budovy do druhé, vracíte se atd., abyste přišli na to, jaký že má být další krok. Kritika zde možná zní příliš silně, není to tak strašné, jak by se mohlo zdát, ale v porovnání se skutečně vyváženými a skvěle hratelnými díly předchozími Masakr trochu pokulhává.

Jste-li fandou textovek, pak zde rozhodně neprohloupíte. Humor sice nemusí sednout každému, ale na druhou stranu je opravdu silný, hratelnost je nižší než např. u hobití trilogie, ale stejně exceluje ve srovnání s mnoha jinými tituly. Co dodat? Zkuste, uvidíte. :-)