Wodan - The Trial

Tuhle tahovou „ministrategii“ by si neměl nechat žádný přemýšlivý hráč ujít. Vcelku vyvážená hratelnost a přitom pochopitelná pravidla vám určitě pomohou přehlédnout trošku jednodušší grafiku a pravděpodobně způsobí i to, že se od Wodan – The Trial nebudete moci na dlouho odtrhnout.

Cíl je, jak už to u těch inteligenčně náročných her bývá, docela jednoduchý – musíte zabrat co nejvíce polí a zničit všechna města vašich soupeřů. Nebudu říkat, že to zní jednoduše, každému hráči musí být jasné, že to bude úkol velice složitý. A to pochopitelně hlavně proto, že stejný cíl mají i vaši protihráči.

Hlavním faktem je, že celá mapa se skládá z šestibokých polí – hexů, z nichž na každém může být jen jeden objekt a to buďto některá ze čtyř úrovní vojáka, vesnice, obranná věž, anebo strom (existují jehličnaté a listnaté, žádný rozdíl jsem ovšem nepoznal). Hlavním objektem je vesnice – nachází se na každém vašem spojitém území, velkém minimálně dva hexy. Každé území může mít jen jednu a pokud se nějaká dvě území spojí, jedna z vesnic zmizí. Zároveň v případě, že se později území opět rozdělí, vesnice se znovu vytvoří. Vesnice způsobují to, že se vaše pole stanou aktivní a odvádí vám každé kolo daně a zároveň vám umožňují kupovat vojáky či věže a umísťovat je na její území.

To se velmi hodí, neboť právě pomocí vojáků probíhá zabírání dalších polí a ničení nepřátelských vojáků či měst. Každý voják se může jednou za kolo přesunout, a to buďto kamkoliv na jeho území, anebo na některé z přilehlých soupeřových polí. Zde ovšem platí určité podmínky, které určují, kam voják smí a kam ne. Tak například každý voják má okolo sebe šest hexů, které jsou hlídané, tzn. žádný cizí voják stejné úrovně na ně nesmí vstoupit. Stejný účinek mají věže, s tím rozdílem, že na hlídaná pole nesmí vstoupit vůbec nikdo. No a teď úrovně vojáků. Jak už jsem psal, jsou dohromady čtyři a rozdíl mezi nimi je takový, že každý voják může vstoupit na pole hlídaná cizím vojákem, nebo cizího vojáka dokonce zabít (to když vstoupí přímo na něj) , je-li jeho úroveň alespoň o jeden bod vyšší. Vojáci vyšší úrovně vznikají tak, že vezmete jednoho vojáka a použijete ho na jiného – jejich úrovně se pak sčítají (čili z vojáka na první úrovni a vojáka na druhé budete mít vojáka na třetí úrovni) . Problém je ale v tom, že uživit vojáka něco stojí a zatímco za vojáka první úrovně zaplatíte směšné dva zlaté, za vojáka na čtvrtém levelu zaplatíte každé kolo celých 54 zlaťáků a to je pálka, kterou si může dovolit jen velmi velké území. Pokud nemáte dostatek financí na zaplacení vojáků, tak se příští kolo jednoduše přemění na hrobečky a ty v dalším kole pro změnu na stromy, o těch ale později. Samotné zabírání území funguje samozřejmě tak, že vojáka přesunete na soupeřovo pole, které se poté obarví vaší barvou. Pokud jste dobře pochopili moje bezúčelné žvatlání, asi vám došlo, že existují jisté lepší způsoby zabírání území, než jen chaoticky umisťovat svoje vojáky. Za prvé se hodí, když je máte rozmístěné tak, aby co nejvíce bránili již dobytá pole a za druhé je dobré dělit nepřítelova území – může se vám tak povést třeba to, že jeho vojáci jsou na příliš malém území, které neodvádí dostatečné daně aby je uživilo, a tak pomřou:). Anebo izolujete jeho vesnici na jediném hexu a ta se pak změní ve strom. Možností je mnohem více.

Ale teď k poslednímu aspektu hry, ke stromům. Kromě toho, že vznikají ze zneškodněných vesnic a vojáků, tak jich je několik na mapě i zpočátku hry jen tak. Stromy jsou jistě tím nejneužitečnějším ve Wodan, protože políčka jimi obsazená neodvádějí žádné daně a navíc se ještě v každém kole rozšiřují na sousední pole. Zničit se dají tím, že na ně pošlete vojáka, ale kosení stromů je plnohodnotná akce stejně jako obsazování nepřátelských polí, čili s vojákem v tom kole již nic dalšího neuděláte – vyplatí se tedy pečlivě plánovat i proto, že se vám (jako mně) může území tak zalesnit, že nebude odvádět téměř žádné daně a vymře vám celá armáda.

Tím jsem snad vyčerpal hlavní možnosti hry. Nyní k technickému zpracování. Zvuky ve hře v podstatě neuslyšíte a hudbu už vůbec ne, což ale podle mě hře nijak neškodí, k přemýšlení je u takovýchhle her potřeba klid:). Grafika, jak se říká, neurazí, ale přece jen by se toho na ní dalo vylepšit poměrně dost. Potěší možnost hry až osmi hráčů, a to jak s počítačovými protivníky, tak s živými kamarády na jednom počítači, přes internet, nebo dokonce emailem. Myslíte-li rádi (což nebývá samozřejmostí) , určitě vás Wodan – the trial neurazí a máte-li navíc ještě (jako já) rádi strategické deskové hry, k nimž má velmi blízko, určitě budete jásat a minuty strávené u Wodanu se nebezpečně protáhnou do hodin.