School Wars

Tajné studentské spolky nejsou pouze ve filmech. Možnost stát se vyvoleným a získat členství v jednom z těchto spolků máte právě teď prostřednictvím hry School Wars, která vás zavede do centra dění. Ovládněte ulice se svými studenty!

Filmů s tajnými studijními spolky jsem viděl několik. Vy nepochybně také a určitě se shodneme, že o napětí nebylo nouzi. Zábavu zaručoval už jen samotný fakt, že i my jsme ve většině případech studenti, kteří by takovým spolkem nepohrdli. Skutečnost však může být ledajaká a v nejhorším případě taková, jak jí představuje dnešní strategie, v níž platí pravidlo nebo spíše zákon o přesile.

School Wars pochází z Japonska, což by mohlo mnohé z vás odradit, neboť ovládání hry, jednotlivé povely apod. by mohly být překážkou k příjemnému hraní. Na to však předem zapomeňte. Z tohoto jazyka nepotřebujete znát ani slovo. Bude stačit trocha logiky, při nejhorším trocha trpělivosti se zkoušením nabízených možností. Tedy, po spuštění hry se setkáte s jediným nerozluštitelným menu. V něm si můžete vybrat, za koho chcete hrát – barva vašeho spolku a pozice ve městě. Druhá nabídka má co dočinění s obtížností. Doporučoval bych začít na nejlehčí úrovni, ale i ta střední se dá na začátku jakž takž zvládat.

Hra spočívá v ovládání co největšího prostoru. Vaším úkolem je tedy roztáhnout váš spolek do celého města a eliminovat tak ostatní spolky. Ty jsou mimochodem tři a hra většinou probíhá ve stylu sousedního soupeření. Pokud tedy budete v jednom rohu, nečekejte, že hned ze začátku si na váš plac začne klást nárok student ze spolku z protilehlého rohu. Princip spočívá v udržení pozice na vyznačených políčkách. To samozřejmě nebude pokaždé prázdné. Někdy si ho přivlastní jiný spolek a pro jistotu na něm nechá několik agresivních studentů. Na vás je využít přesily a nebo se jich lstí zbavit a zabrat danou pozici. Nejjistější je však využívat přesily, která se osvědčí snad v každém případě.

Abych pravdu řekl, už delší dobu jsem neměl tak dobrý pocit jako ve chvíli, kdy jsem byl blízko ovládnutí celého města a s hordou mých studentů pochodoval napříč poslední ulicí, která mi ještě nepatřila. Hru bych mohl posuzovat ze všech stran a určitě by příliš neobstála. Ovládání je pomalé, pohyb studentů příšerný, doprovodné zvuky mě přímo děsí a hlavně umělá inteligence protivníků je někdy tak stupidní, že mi přímo nahrává k obsazení jejich pozice. To vše však kompenzuje výtečný nápad, se kterým Japončíci přišli. Hra je jednoduchá, spustíte jí všude a rozhodně pobaví. Ve chvíli, kdy jí dohrajete stačí jen zvýšit úroveň protivníků a hned je to o ničem jiném. Nejste ještě členem žádného spolku? Zkuste si to!