Flow Game

Snowboarďáci, snowboarďačky, snowboarďáčata, nelezte na skálu, co je hodně špičatá... A kdo se bojí, ať jde hrát s mrňaty kuličky. No a kdo se nebojí, ať si s námi zajezdí!

Ten, kdo rád interaktivně sportuje, nechť uši nastraží. Dnes tu mám gamesku, která - tváříce se závodně - má několik dalších benefitů, které ji odlišují od ostatních sportovních her. Ač tento kousek nepatří mezi nějčerstvější, přesto si myslím, že zaujme.

Softwaroví mágové z "a bongfish game" mne dostali už první hláškou před vlastním začátkem hry: "be a pure freerider lost in the mountains". Jako by už z tohoto motta čišila dostatečná porce svobody, kterou nejlépe znají právě snowboarďáci nebo kolegové z klubu starého Harleye Davidsona. Tuto porci svobody si užijete do aleluja, neboť jste osamělý hráč v decentním pohoří, sluníčko prosvěcuje mraky, snížek padá, a nebýt těch zatracených smrčků, okolo kterých je třeba se bez úhony prosmýknout, hraničil by tento pocit svobody s pocitem Billa Gatese, ležícího v koutku dětského pokoje na miliardě dolarů.

Hra je přímočará, a pokud si nechceme hrát s konfigurací, skočíme rovnýma nohama na snowboard a prostřednictvím hlavního hrdiny, kterým je prťavý ufounek se zelenou hlavičkou a špičatýma ušima, začneme uhánět po stráních. Nejsem si jist, ale tuhle kreaturku jsem už někde někdy viděl - pokud si ti starší z vás vzpomenou, pak hlavní hrdina z amigácké (a později i PC) skákačky s názvem Zool jako by mu z oka (?) vypadl. Jak jsem řekl, mnoho variací hry na výběr opravdu není, takže pomocí standardních pohybů zatáčíme, přidáváme rychlost nebo skáčeme, a to na ploše nekonečné náhodně generované trati. Paleta pohybů ve smyslu snowboarďáckých triků je trošičku širší, tu a tam se šikovnému hráči podaří nějaký ten radostný kousek udělat, nicméně kromě trikování můžeme ve hře také sbírat reklamní panely s nápisem "flow", můžeme se - vlastně musíme se umně vyhýbat stromkům, balvanům a nebezpečným srázům. Co je fakt zajímavé, je jakýsi mini-reaktor, pomocí kterého lze zdolávat extrémně strmé srázy, za což můžeme v konečném součtu obdržet pěkných pár bodíků. Za krkem nás také tlačí časový limit, který lze odstranit pravidelným sbíráním bonusových panelů s nápisem "flow", nicméně musím podotknout, že už se mi párkrát stalo, že jsem na rozlehlé ploše nemohl za boha najít nějaký ten další panýlek, abych časově neskolaboval. V těchto chvílích se pohodová jízda změní v amok, kdy s vytřeštěnýma očima jezdíte jako ďas nahoru a dolu a hledáte panýlek, pokud nechcete hru zapíchnout. Na druhou stranu - je to celkem motivační.

Takže, suma sumárum, je tato hra z mého pohledu zajímavá a určitě stojí za zahrání. I když se zde najde několik nedoslýchavých míst jako například jízda do kopce na plný plyn (navzdory fyzikálním zákonům), patřičný stereotyp po několikerém hraní a tak nějak trochu nízká variabilita hry, měl by si ji zkusit zahrát každý interaktivní sportovec. Na závěr se musím svěřit s poznatkem opravdu zajímavým - Flow je (jak jsem zjistil) značka lyžařských bot, a to znamená, že se opět jedná o hru se skrytou marketingovou masáží. Ale na rovinu - na rozdíl třeba od podprahové reklamy ve hře Didi Dertour - lze říci, že peníze, které investoval výrobce lyžařských bot na vývoj této hry, nebyl z pohledu hráče zas tak vyhozený kapitál.