The Boat: Escape to Paradise Second Edition

Simulace není to samé jako stimulace. Simulace závodního člunu by nás měla stimulovat k tomu, abychom u monitoru zůstali co nejdéle. Hezká 3D grafika je lákadlo, prima ovládání také. Jaké je to s hratelností? Vnořte se do recenze…

Pekelně vážně jsem se rozhodoval, zda dnešní gamesku zařadím mezi závodní hry nebo mezi simulátory. Vzhledem k tomu, že zde není závodit s kým, a vzhledem k faktu, že se autor snažil o kvalitní fyzikální engine, padla volba na simulaci.

To, že každý kluk je odmalička závodník, je stejný fakt, jako že Ema má mísu. Na chuťové buňky nás samců dnes útočí hra – volně přeloženo - „Útěk na lodičce“. Je to hra vizuálně nesmírně přitažlivá, neboť její 3D grafika je prostě na úrovni. Ovládáme závodní čluník (možno ve třech pohledech), který má za úkol projet hodně nepříjemným „údolím smrti“. O co jde? Jde o relativně malý koridor mezi skalami (jak pod hladinou tak nad hladinou), kterým musíme túrovat jako o život, tu a tam posbírat bonusy. Hlavně také dojet do imaginárního cíle bez ztráty květinky. Na první pohled bezvadná věc nebýt toho, že jakmile zvýšíme rychlost, skály jako by narostly, a projíždění mezi nimi se stává nefalšovaným sado-masem. Pokud se vrátím k bonusům, ve hře najdeme celkem tři druhy - jeden přidá život, druhý 3 000 bodů a konečně třetí s názvem „Ticket to Ride“ nám dovolí kdykoliv použít klávesu „T“ a přesunout o úroveň dál. Za zmínku určitě stojí hudba, protože je opravdu skvělá. A teď lehce ke kritice – levely jsou dlouhé, lépe řečeno dlooooouhé! a takové poloprázdné.

Tak jak, lidi? No nevím. Vše, až na bezobsažné levely a možnost přeskakovat úrovně jen tak, je ok. Hodnocení tohoto typu her vždy balancuje podle individuálních pohledů individuálních hráčů od pekel až po nebeskou bránu. Tak nějak si to tedy zahrajte a „onázorujte“ sami.