recenze

Decker

Decker

Originální a neprofláknuté sci-fi rpg, to je věc, která se nevidí každý den. V Deckeru je navíc hlavním tématem povolání hackera/crackera, což z něj dělá velice atraktivní hru a ať už se o tento obor zajímáte nebo ne, poskytne vám jistě kvalitní zábavu na dlouho.
Vítejte ve dvaadvacátém století, které, jak už to tak ve sci-fi bývá, je celé prošpikováno hypermoderními počítači, neuvěřitelnou technikou a samozřejmě také sem tam akčními hrdiny. Ti nás dnes ovšem tak docela nezajímají, neboť náš hrdina není nic jiného, než v temném doupěti zalezlý hacker. Technologie však pokročila i v této oblasti, protože samotné nabourávání počítačů nyní probíhá pomocí speciálního obleku jménem Decker, díky kterému se ocitnete přímo v útrobách počítače, trochu podobně jako tomu bylo například ve hře Tron 2.0.

Tolik tedy na úvod. Nyní si hru rozebereme trochu detailněji. Vaším úkolem bude jen udržet se dostatečně dlouho a dosáhnout nejvyššího stupně tzv. životní úrovně, která vám může stoupnout po určitém počtu splněných misí. Zdá se to možná jako jednoduchý úkol, ale obzvlášť ze začátku, než přijdete věcem na kloub, budete vděční za génia, který vymyslel quickload. Mimo samotného hackingu vás čeká ještě „managementová“ část hry, kde vybíráte jednotlivé mise, odpočíváte (ano, při neopatrném chování vás mohou v cizím počítači i zranit) a - a nyní zpátky k „obleku“, který vám umožňuje nabourávat přístroje „naživo“. V téhle části hry ho totiž můžete vylepšovat, dokupovat k němu software (o tom později) a hardware (bez kterého vám software bude k ničemu) a dokonce si nové součástky a programy vyvíjet! Na to ale potřebujete mít určité schopnosti, které nabýváte v akční části hry a vzhledem k tomu, že managementovou část hry jsme si již probrali, přistoupíme k samotnému hackingu.

Nabourání systému vždy začíná vaším materializováním (jestli se tomu tak dá ve virtuálním prostředí říkat) ve vstupním nodu, které obývá několik ICE, střežících vstup do systému. Tak a teď ještě jednou česky. Systémy se skládají z jednotlivých „místností“, přičemž každá má nějakou určitou funkci – například sklad dat, přepínač (přepínač bezpečnostních kamer apod.), ovládání procesoru a jiné. Těmto místnostem se říká Nody. Ovšem jenom s nimi by žádný odolný systém fungovat nemohl, má tedy na pomoc výše zmíněné ICE, což jsou programy, které střeží systém. Existuje jich několik druhů, přičemž každý druh má bezpočet verzí (což poznáte velmi záhy po zahrání). Bylo by matoucí uvádět jména, protože ty se s každou verzí liší (ICE poznáte spolehlivě podle toho, jak se chovají), ale uvedu například program, jehož jediným úkolem je procházet každý kout systému a hledat útočníka, nepříjemnou aplikaci, která funguje (a vlastně i vypadá) jako zamčená brána, anebo například šifrovací program střežící důležitá data. Nyní vám nastíním hlavní herní prvek, to jest používání vašeho softwaru při plnění misí. Ten se dá rozdělit do několika kategorií a stejně jako ICE může mít každý program několik (spoustu) verzí. Nejdůležitější je bezesporu trojice Attack (útok), Defense (obrana) a Hide (vpodstatě kamufláž), k nim snad ani není co dodat. Ovšem existují i zajímavější věci, jako například program, který dokáže celý Node umlčet tak, že nemůže po určitou dobu vyhlásit alarm, anebo program, který Node „zakouří“, takže vaši pronásledovatelé nebudou vědět, kudy jste se vydal. Zajímavý je také Decieve, který dokáže libovolný ICE přesvědčit o tom, že nejste vetřelec (ovšem pokud se mu to nepovede, ICE pokud může, okamžitě zaútočí a spustí alarm). Samozřejmostí jsou programy pro prozkoumání a stažení určitých dat. Zajímavostí je, že existuje i program, který vám řekne cenu určitých dat a vězte, že například soubory obsahující data o ilegální aktivitě vašemu kontu udělají dobře. Nebudu tu všechen software popisovat, hru byste si museli zahrát, abyste pochopili, kolik různých způsobů použití všech programů existuje a jaká zábava je lámat si s nimi hlavu a následně je používat.

Zatím jsem vám popisoval snad jen kladné body. Nyní se však dostáváme k té horší stránce, kterou je technické zpracování. Hudbu ve hře nenajdete, zvuky bych vám doporučoval ihned vypnout, anebo s nimi dělat cokoliv jiného, jen né poslouchat. Tedy ne, že by byly samy o sobě TAK špatné (dobré ovšem nejsou:), ale při hraní jen ruší a když počtvrté dáváte quickload a snažíte se splnit přetěžkou zakázku, přivádí vás k šílenství. Co se týče grafiky, rozhodně je stylově zpracovaná, ale neřekl bych o ní, že je na pohled hezká. Dnes už přece jen čekáme i od freewarovky trošku víc než jednoduché 2d dlaždice a takhle zajímavé prostředí by se dalo zpracovat mnohem lépe.

Pokud jste pozorně četli až sem, musí vám být jasné, jak bude vypadat závěr. Ano, Decker je velice originální a zábavná hra, ale jak už to tak bývá, má i své mouchy. Jedna z nich je účelová obstarožní grafika a s ní nedotažený zvuk. Budete-li hru hrát déle, pravděpodobně si všimnete i drobných bugů, o žádném vážnějším ale nevím. Dojem vynikající hratelnosti v tak originální hře bohužel kazí lehký stereotyp, do kterého jsem se ale dostal cca po třech měsících přerušovaného hraní, což je na freeware výborná doba. Spoustu dnešních hráčů ale odradí poměrně vysoká obtížnost a absence tutoriálu (rozhodně KAŽDÉMU doporučuji přečíst manuál, bez toho se nehnete).

stáhnout hru

diskuze

odeslat

Nejsi automat? Napiš výsledek 2 + 1 =

Belgarion_Kolder | 18.09.06 v 22:30

Tato hra je skutečně SILNĚ inspirována Pen&Paper RPG Shadowrun (něco jako DrD ze světa cyberpunku), takže si dovoluji opravit autora článku - nabourání do matrixu neprobíhá pomocí obleku decker, ale pomocí supervýkonného počítače (cyberdeck), který se připojuje do jakési zdířky (cyberjack). Ale to už je hnidopišství .-)
Jinak, tuhle hru můžu doporučit nejen všem hráčům Shadowrunu, kteří chtěli vědět, čím ten decker zdržuje celou skupinu (a také deckerům - začátečníkům), ale i všem fanouškům cyberpunku. Ale věřím, že se bude líbit i spoustě ostatních hráčů, pokud tedy překousnou poněkud zvláštní grafiku a zvuky. Ale uznejte, jedno mega je jedno mega .-)


galerie

Decker Decker Decker