The Game

Hra, kterou autoři pojmenují jako Hra, musí být něco jako hra her, napadne člověka po přečtení názvu. A zda má dnešní tetris na své označení právo, se dozvíte v recenzi.

Tetris je velmi známá hra s obdivuhodně dlouhou tradicí, nazveme- li to tak, a za ta léta nijak razantně o fanoušky nepřišel. Důkazem toho je velké množství nových variací na téma tetris, s nimiž se leze setkat dnes a denně. Nazvat však jeden z nich, ať mi autor promine, Hrou, může vyznít dosti sebevědomě. Aby se tak hra mohla jmenovat, měla by splňovat, alespoň ze slušnosti několik kritérií. Tak hlavně, měla by mít určitou tradici, nebo přinášet něco tak nového, že to ještě svět neviděl. Tetris svou tradici má, takže toto kritérium považujme za splněné. Dále by Hra měla být samozřejmě precizně zpracována, jak graficky, tak zvukově i herně. Měla by však přinášet i něco navíc, něco, co ji pozvedne z obyčejné hry na Hru. Rozdíl vyjádřený v psané formě jen velikostí písmene, by se ve hře měl projevit velmi razantně.A jak je tomu u The Game?

Hned po jejím spuštění vás čeká volba v nevzhledném menu, zda chcete hru opravdu spustit, anebo odkráčet rovnou. Chceme se na hru podívat, takže volíme spuštění a dostáváme se k jádru. Hned na první pohled je jasné, že grafická úroveň téhle hry asi nebude to pravé, co by vás k ní přilákalo. Autor asi nebude zdatným grafikem, neboť k sobě na herní obrazovku použil barvy, o kterých se dá říci leccos, ne však to, že by ladily. Ono celé provedení herní obrazovky je zvláštní. Ke hře slouží jen její menší, levá část. Právě zde padají ony částice, zde složené ze tří různobarevných kostek. Vaším úkolem je, složit minimálně tři stejnobarevné kostky do přímky. Pokud se vám to povede, za každou „zúčastněnou“ kostku získáte jeden bod. Skóre si můžete hlídat v pravé části obrazovky, kde je zobrazen jeho aktuální stav na nevzhledně velikém počítadle. V této větší, pravé části, se nachází také ukázka částice, která spadne příště, a nalézá se zde též jakýsi ukazatel ovládání. Letící částice se ovládá jednoduše šipkami doprava a doleva, pád se zrychluje šipkou dolů, přeskupení kostek levým Ctrl. Částice je vždy položená svisle, nemůžete ji otočit vodorovně.

Hra samotná, jak brzy poznáte, nijak výjimečná není, ba naopak. Čeká vás poněkud unavující tetris, který nepřináší nic nového, není těžký ani nikterak zábavná. Samotný pád částice je zdlouhavý a mačkat stále šipku dolů je také docela pruda. Navíc je pád doprovázen zvukem, jenž vám začne velmi záhy lézt na nervy. Pokud se vám povede sestavit kostky do požadované přímky, zahrají vám fanfáry, které ale bohužel připomínají jeden zvukový efekt z Power Pointu, což není moc potěšující okolnost. Zmínil jsem se o nízké obtížnosti. Jak jinak ale nazvat tetris, v němž částice létají k uondání pomalu a k tomu se ještě velice často povede, že celá částice je složena ze tří kostek stejné barvy. Těch barev je ve hře stejně pět, což na obtížnosti také zrovna nepřidá.

Závěrem zbývá říci, že The Game si svůj název rozhodně nezaslouží. Nejenže není nikterak světoborná v měřítku všech freeher, ona ale nepřináší nic nového ani na pole tetrisů a spíše ukazuje, jak může vypadat hra, když jí autor solidně odbude. Zajímalo by mě, zda je autor příznivce tetrisů, takže se snažil udělat svůj vlastní ač mu o příliš nejde, nebo je to odpůrce tetrisů a chtěl všechny jeho příznivce odradit. Škoda, že se pod svůj výtvor nepodepsal vlastním jménem.