Sokoblast

Klonů Sokobanu jsme již zažili mnoho, některé více originální a některé méně. Před námi naštěstí stojí klon z první skupiny. Krom originality nepostrádá ani obrovskou hratelnost a chytlavost, jakou je Sokoban proslavený.

Možná teď někteří kroutí hlavou, co to ten Sokoban sakra je? Zkráceně je to hra, u které věta "Ještě jeden level a jdu spát" pronesená ve čtyři ráno, nabývá nových rozměrů. A teď se mrkneme na princip hry, který vám zaručí místo na koberečku u svého šéfa/učitele, vysvětlujíc hluboké kruhy pod očima a nepřitomný výraz.

Po zapnutí hry se objevíte v bludišti, které má jak začátek, tak i konec, ale žádnou na první pohled viditelnou cestu mezi těmito body. Tu si samozřejmě musíte udělat, a to tak, že budete přesouvat bloky stojící vám v cestě tak, aby se dalo projít až na konec úrovně. Ovšem pozor, stačí trocha nepozornosti, špatně zatlačit a už nemusíte dostat kvádr do takové pozice, abyste mohli dorazit do cíle - táhnout bloky zpátky není možné. A teď malou odbočku. Sokoblast vám neumožní zresetovat danou úroveň, což je téměř základem pro hru podobného typu. Ano, je tu sice možnost uložení a načtení hry, ale pokud si hru zapomenete uložit na začátku úrovně, můžete si klidně celou hru projít znova (listovat mezi úrovněmi bohužel taktéž nejde).

A teď k originalitě. Některé kvádry jsou na první pohled neposunutelné, ale stačí najít dynamit či spínač a kvádry jsou fuč. Někdy najdete díru v zemi, do které musíte vhodit kvádr, abyste mohli bez problému projít dále. Co se technického zpracování týče, jedná se o lehký nadprůměr, ale o to v této hře nejde. Nebýt nemožnosti restartu úrovně, bylo by hodnocení o mnoho vyšší. Tak se může stát z velmi zábavné hry věc, kterou budete proklínat.