Sokoban 2

Logických her je nedostatek, a tak je každý sebehorší titul vítán. Jenže Sokoban 2 je výjimečný, je totiž skvělý! Ovšem doufejme, že nedopadne jako většina géniů své doby, tedy že se dočká uznání ještě za svého života a ne až po smrti…

Rodiče má většina z nás a ještě větší procento s nimi žije. Znáte to, musí se dodržovat jistá pravidla, jenže ta jsou výhodná jen pro někoho a ukažte mi jednoho, kdo rád slyší větu: „Ukliď si pokoj“. Je to asi tak těžké, jako postavit koupaliště uprostřed Sahary; jenže na druhou stranu to není nemožné. Důkazem budiž Sokoban 2, jehož hlavní hrdina sice není uklízeč v pravém slova smyslu, ale dalo by se s přimhouřeným očkem říct, že náplní jeho denní práce je uklízení pokoje a že tak dokonce i činí rád. Teď si asi klepete na čelo a nutno říci, že oprávněně. Nesuďte ovšem předčasně, není dobré dávat na první dojmy…

Stejně jako u lidí je i u her důležité se pořádně seznámit. Sokoban 2 je toho jasným důkazem, po prvních deseti minutách jsem si nemohl přijít na jméno a po pokoji létala různá nepublikovatelná slovíčka (no comment). Jenže postupem času jsem ve hře nalezl jisté zalíbení a mohu-li to říci již v takto ranné fázi dnešní recenze, pasoval druhý díl Sokoban do stavu rytířského. Totiž jen tento stav konečně pořádně doceňuje kvalit hry. Nechce se mi totiž ani věřit, že dosud o této zábavné logické hříčce neprobíhají horlivé diskuse a hráči se nehádají, kdo měl vyšší skóre nebo lepší čas. Je to škoda, ono se sice říká, že není všechno zlato, co se třpytí, jenže v tomto případě musíme udělat výjimku. Ovšem s jednou malou výsadou; zlato vystřídají drahokamy. Náš bezejmenný hrdina se totiž ocitá na jedné straně rozsáhlého pokoje a před ním stojí zdánlivě nesplnitelná úloha – přenést těžké a obrovské drahokamy na místa v druhém rohu místnosti. Již po chvilce zjistíte, že to skutečně není jednoduché, jak se na první pohled zdálo, a po několika hodinách strávených na pouhých dvou mapách jsem i já došel k závěru, že takto propracovaný a zábavný logický titul jsme tu již dlouho neměli.

Na složitosti hra nabývá i díky spletitosti místností, různá zákoutí lákají k nakouknutí, jenže jakmile se do nich dostanete, už není cesty zpět. Nemusíte se bát, že byste si nevybrali. Autor nám dává na výběr z neuvěřitelného množství všemožných lokací, celkové číslo vysoce přesahuje třicítku (přesně to po mě nechtějte :-). Příjemné je, že si můžete změnit i základní „layout“, sympatického hrdinu tak může vystřídat potvora z Doom či kameny z japonské deskové hry Go. Možností je skutečně mnoho…

Co do technického zpracování hra, jako ostatně všechny ostatní ligické tituly, samozřejmě ztrácí, v žádném případě to však nevadí a už vůbec to nekazí skvělý celkový dojem. Bohužel zvuky a hudba chybí zcela a tak jste odkázáni buďto na nudné pobrukování, nebo si do CD mechaniky vložte své oblíbené písně. Když o tom tak přemýšlím, možná to byl i záměr – má mysl možná byla tak ošálena libými melodiemi mých oblíbených skupin, že jsem nakonec podlehl i malému kouzlu hry…No ale když teď přemýšlím o tom, co jsem v minulé větě napsal… pravda to není! Ne, nemůže být… Sokoban 2 je skvělý, jestli spím a nebo bdím, štípněte mě, ale jinak, dámy a pánové, máte tu čest s jednou z nejlepších logických her posledních let!